Psáno do mraků. 1936-1939 (4)

„Smrt je každého.
Příliš daleko odchází nám maloduchým tvorům ten, kdo smrtí splývá do vesmíru.
Mnoho žalu je z toho, že bezradni, bezmocni v lásce a úzkosti nemůžeme smrt pochopiti.
Mrtvé tělo je jen skořápka.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 246)

„Nestačí ve svých konstatováních míti jen pravdu; musí z ní vycházeti ještě také víra a naděje.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 248)

„O nepevnosti lidských vztahů svědčí, pro jaké malé, pro jak nicotné příčiny se někdy přátelstva rozcházejí!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 249)

„Ba jistě, začít u sebe sama – ale jenom u sebe sama neskončit.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 257)

„Mnohému z nás se zbořil téměř celý svět toho podzimu 1938. Žijeme v troskách, se silně otřesenými představami o spravedlnosti dějin, o ceně mravnosti a o pevnosti pravdy – jaká bída, a přece – jaký životní úkol!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 262)

„Zdá se to jako hrozný sen – a je to ještě mnohem hroznější: je to ohavná skutečnost.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 265)

„Nemůžete jeden druhému důvěřovati? – Pak si také nikdy nemůžete navzájem pomoci!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 269)

„Podstatnou část toho, čemu v těchto časech přihlížíme a co zakoušíme, možno co nejúplněji obsáhnouti jediným slovem: hanba.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 269)

„Býti mrtev, nebýti, je sladké z té příčiny, že ještě mnohem více než spánek je to mír, zkonejšení, závěr bolestí a trampot; ale tuto vrcholnou sladkost, jaká lidskému tvoru může býti přána, mrtvá bytost už nepožívá, necítí. O sobě je umírání srdcervoucí, smrt je tak hrozná, nepochopitelná, že se nám omluvitelně musí jeviti těžkým neštěstím, zlou věcí, slepou a surovou křivdou.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 278)

„Po sobě, ne po jiných musel by člověk stoupati, chce-li opravdu výš!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 282)

„Tímto – co dělám, vím, umím, toužím, nechci nikoho baviti; podati svědectví – to ano!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 284)

„I když plné tíhy, dny se odvíjejí, utíkají – už pomalu se nebudeš dívat na život kupředu, ale ohlížet se zpět…“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 288)

„Jak bychom mohli pochopiti smrt, když ani život nemůžeme dostatečně pochopiti?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 293)

„Není závažného rozdílu v tom, co průměrná umělecká schopnost udělá dobře nebo špatně. Nezáleží mnoho na tom, jestli se umělecká bezvýznamnost o něco lépe či hůře podaří.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 295)

„Život spíš zakoušíme než poznáváme.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 297)

„Moudrost krystalizuje spíše v odříkání než v chtivé hojnosti.
Moudrost není ve větách a definicích; spíše ve vztazích.
Skutečným opakem moudrosti není hloupost, ba ani ne šílenství: ješitná bláhovost.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 302)

„Nenajdeš-li štěstí, či aspoň klid v sobě, kde potom?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 309)

„V přírodě ne vždycky život, nýbrž mnohdy smrt, zánik, bývá hospodářem.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 310)

„(Ach, Karle, kus mé bytosti s tebou zemřel!)“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 316)

„Můj bratře, ubohý, povznesený, netečný, víš ty, že jsi mrtev?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 317)

„Proč tu jsem?: jen kvůli sobě?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 318)

„I proto se děsíme smrti, že se někdy zdá býti desercí.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 319)

„Dnes věru ohavno žíti; ale ještě mnohem ohavnější by bylo podlehnouti.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 319)

„Noviny. Dá to nějaké práce, hodně toho namluviti a nenazvati očividné násilí násilím.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 320)

„Aby člověk byl dobrý, k tomu je přece jen třeba mravního úsilí a činu: rozumnosti, citu, inteligence, podnětnosti i trpělivosti; však toto jsou také i předpoklady k harmonickému rozvinutí osobnosti.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků,s. 321)

„To, čemu se běžně říká štěstí, není v blahobytu; je v spokojenosti.
Spokojenost obyčejně spočívá v nasycených hmotných přáních; duše nikdy není cele nasycena: její přání nejsou hmotná.
Nenasycená duše je duše v napětí; planoucí, okřídlená.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 322)

„Hledaje obsah života, vložil jsem do těchto zápisů všechnu svou radost i smutek, víru i pochyby, svůj cit života a smrti.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 326)

„A dost. Život se nepíše; žije se.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 328)