Psáno do mraků. 1936-1939 (1)

„Ba ne, umění není „služba“ (zákazníkovi, tím méně ve smyslu dokonce nějaké oběti!). – Umění je osud.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 11)

„Sebespása. Stálost v sobě; spočívati v sobě. Kotviti v sobě, býti sám v sobě svou lodí, svým mořem. – Pracovati na sobě. Trvale si nedůvěřovati, trvale v sobě spoléhati.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 15)

„Více zla pochází z lidské lhostejnosti než z přímé zloby.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 15)

„Řemeslné požadavky umění. Žádná starost: kolik umění, tolik i přirozeného řemesla! Ovšem – čím víc jenom řemesla, tím méně umění.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 17)

„Netvoří se z chvilkové inspirace. Z ustavičného napětí.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 17)

„Předváděti se. Skutečný umělec se nepředvádí: jest.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 18)

„Rozhřešení života. Lidé hledají míru své jistoty v míře svých požitků, ve své schopnosti a možnosti požitky získávati a konsumovati.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 24)

„Živit se v tomto světě není to nejtěžší; ba je to téměř to nejsnazší, dělat to, co se nějak žádá, běžně potřebuje, a ne to, co bych nejbytostněji (totiž nejpoctivěji) chtěl dáti sám. Bývá těžké, nemožné, žíti svým nejvlastnějším a celým životem a uživiti se při tom.
Je snažší vyhovět úlohám a povinnostem uloženým technikou života, umístit se v životě tím, co se na člověku žádá, čím přijde za tu obživu vhod; těžké, téměř nemožné tím, co by žádal sám na sobě, co by si mravně a bytostně uložil sám.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 29)

„Ve svém malování nehledám nějaké obecnější jistoty; jenom svou osobní možnost.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 30)

„Pracovat, tvořit z rozkoše – muky – úžasu – ne z ambice.
Vášeň, která je v světle i v tmě, ale jen ne siláctví smyslů, jen ne okázalost řemeslné techniky!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 31)

„Osobnostní stránka v umění je v něm hned už i jeho stránkou mravní.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 31)

„Peníze jsou hnací, produktivní silou korupce.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 34)

„Nepovažovati své slabosti za vášně.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 37)

„Musím přijímati život se vším všudy, ale neuznávám ho ve všem všudy.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 38)

„Umění je více nepokoj než jistota: vždycky je v něm veliká složka touhy.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 39)

„Jsem zmatený? Probůh, jak bych nebyl?! (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 41)

„Žíti životem ještě není všechno: životem se i přemýšlí.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 41)

„Duševní potřeby většiny lidstva: když ne už náboženství, tedy chtivost sensace: noviny, sportovní fandění, film, opereta, šlágry; když ne vzdání se sebe v pokoře, tedy v zábavě: bavící se davy spásají trávu dne.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 42)

„Osobnostní rysy umělců: skromnost, plachost, osamocenost, dětinství, entusiasmus; citlivost, nedůtklivost, nedotýkavá pýcha. – Jde přece o zveřejněné soukromí. Osobnostní rysy kýčařů: neskromnost, dotěrnost, živnostnictví, jarmarečnictví, póza. – A nejde přece o nic.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 43-44)

„Umění je umělcům nutností, ale nikdy ne podnikatelstvím. Investovati šikovnost s nadějí na výnos náleží spekulantům. Umělec nasazuje vše, co je jeho, ale nikdy nespekuluje. Jen s frappující, poutavou prostředností (i podprostředností) je možno s úspěchem spekulovati.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 45)

„Jsem člověk rozumný: resignující. – Oho! Ptáš se, a kdepak je aktivnost? – Nu přece v té resignaci!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 46)

„Člověk, umíraje, je mezi živoucími sám; je vůbec mnoho sám.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 50)

„Opravdivý život člověka je jeho život vnitřní, jeho faktickým životem je život vnější. Rozpor mezi tím dvojím je plodný, trýznivý i tragický.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 53)

„Může-li člověk vydržeti sám v sobě, spotřebovávati sama sebe a míti ještě něco pro jiné?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 54)

„Spěch a přetíženost moderních časů: říkává se tomu aktivita, služba tomu, onomu; ale jen si při tom nedoznati, že vlastně jsme obětí toho a onoho.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 54)

„Tragika těchto časů. Povrchnost této lidské hromady, která nedovede ani mluviti, ani mlčeti. (Počínaje od novin.)“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 54)

„Samota? Ano!! Ale naprosto ne vnitřní prázdnota, vnitřní opuštěnost!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 56)

„Úspěch a kariéra v umění. – Něco, co s vnitřní nutností umění v podstatě vůbec nesouvisí.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 57)

„Kýč mluví k davu, umění k jedincům.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 57)

„Nářek života: tiše! neslyšíš? (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 58)

„Ze dvou různých mínění vítězívá vždycky spíše to hlučnější.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 59)

„Umění nemá v dnešním stavu světa žádné obecnější poslání. Tomuto stavu světa docela postačuje, že mu slouží zábavní průmysl a kýč.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 59)

„Nechtěl jsem na světě nic dobývati, mimo sebe. Zemru chudý.
Zemru chudý; ale ne nevyžitý; dosti naplněný, třebaže ještě lačný; dosti opotřebovaný, unavený. Dosti zralý. Dosti vymezený. A ukončený.
Dosti ukončený. Dělej co dělej, nepřekročíš své meze. Ale aspoň k nim beze zbytku dospěti!“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 61-62)

„Přílišná chtivost, sprostota, omezenost, když se s nimi potkám, mne odzbrojují. Zasluhovaly by odpravení, ne boje.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 62)

„Režírovati svůj život znamená dělati ze svého života pouhou materii ke kariéře, nebo protivné libreto. Velmi povrchní a zároveň velmi nemravné; ale ovšem se to považuje za velikou a záviděníhodnou šikovnost.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 64)

„Projíti životem – a dospěti nakonec ke smrti – je sladké, strašné a – naprosto jisté. K čemu na tohle mazanost?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 65)

„Smysl života většiny Evropanů: nechápati život, znehodnocovati život a míti se přitom dobře.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 65)

„Člověk je si vždycky spíš vědomý svých individuálních útrap, než své surovosti vůči těm druhým.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 65)

„Škoda, že všichni umřeme, kdo jsme dnes živi, kdo jsme dnes živým a přítomným světem! Čím bude pak svět bez nás, viďte?“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 66)

„Červen – červenec 1937. Válka visí na nitce, ve světě nic, nic než tíseň a nejistota… Zatracený požadavek, činiti život otázkou důvěry!
Míním jedenkaždý náš život osobní. To ostatní půjde i bez naší důvěry dál.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 75)

„Životní praktika. Udělati si život co nejlacinější, sama sebe prodávati co nejdráže. – V podstatě zlodějský kšeft.“ (Čapek, Josef: Psáno do mraků, s. 80)