Kapitoly z dějin přepodstatňování jednoho divadla (4)

"Jen ten, kdo CELÝ vhodil se někdy na JEDNU kartu a pod JEDINÉ rozhodnutí, jen ten, kdo celou minulost vrhl do sázky, aby ji ve vteřině buď tisíckrát zmnoženou získal, nebo celou ztratil... jen ten ví, jaké vykoupení a posvěcení, jaké stupňování a jaká očista života je v EXPERIMENTU.Celé PŘEPODSTATNĚNÍ." (F. X. Šalda)

O nevydechnutí si a přesto, nebo právě proto o naději! O permanentním přepodstatňování!! Zkrátka o sezóně, jež měla být, a byla, přelomová: na cestě od Sto roků kobry k Perverzi v Čechách aneb od Kabinetu Dostojevského ke Kabinetu pana Václava, řečeno Ludvíkem Vaculíkem.

Divadlo Husa na provázku tu reflektuje fenomén identity (viz též tady: http://emancipation-email.blogspot.com/2008/07/poznmka-k-perverzi-v-echch.html) skrze umění jako angažovanost. Ač je to nebezpečné téma, stále se vrací; a to je dobře!! Koneckonců: relevantní informace nám nesmějí být lhostejné, musí nás strhnout a v nějaké míře s námi pohnout a tedy nás změnit.

Divadlo taktéž!!

Z kapitol přepodstatňování po čtvrté, aneb o těžkém a úspěšném roce nula sedm:

2007

Rok 2007 byl pro divadlo rokem přelomovým. Husa na provázku vstoupila v druhé půli tohoto roku do jubilejní 40. sezóny, která směřovala k oslavám a setkáním generací dávno minulých a zároveň umožňovala protnutí se současným programovým nasazením divadla.

Ustálil se zejména herecký soubor. Do angažmá byl přijat absolvent JAMU Jiří Hajdyla, na externí spolupráci naopak přešli David Steigerwald, Petr Jeništa, Simona Peková a Dita Kaplanová. Z mateřské dovolené se vrátila na celý úvazek Gabriela Štefanová a na částečný úvazek Kateřina Jebavá.

V provozním týmu přibyla na externí spolupráci manažerka Romana Šafářová a do částečného úvazku byla přijata dramaturgyně Lucie Němečková. V druhé půli sezony odešel intendant Čestmír Kopecký.

První premiérou roku 2007 se stala inscenace v režii Vladimíra Morávka VELICE MODRÝ PTÁK. Symbolistní hra nositele Nobelovy ceny Maurice Maeterlincka byla převedena na jeviště ve formě snového poetického tvaru. Pro inscenaci vznikl nový překlad Aleny Morávkové, který posléze Vladimír Morávek autorsky upravil do podoby scénáře, zaměřujícího se především na originální uchopení tohoto rozsáhlého dramatického díla v němž se ocitá více než 100 postav a 50 různých prostředí. Výsledný tvar inscenace byl založen na prokomponování všech scénických složek, mezi nimiž dominovala především symbolistní, ale zároveň minimalistická scéna Martina Chocholouška a specifická scénická hudba Michala Pavlíčka. Kromě ojedinělých orchestrálních skladeb, vzniklo více než 30 zpěvů, sborových i sólových, k nimž složil písňové texty jeden z dlouholetých spolupracovníků Divadla Husa na provázku Milan Uhde. Inscenace měla velmi pozitivní ohlas u kritiky, upozorňující především na mimořádnost režijně- dramaturgické koncepce. (viz. Příloha II Ohlasy a kritiky). Na motivy nově vzniklé premiéry vytvořil Jaroslav Dušek ve scénickém prostoru Velice Modrého ptáka improvizační představení BLUE BIRD. S inscenací Velice Modrého ptáka divadlo posléze úspěšně hostovalo v Divadle Archa v Praze a v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Druhou jarní premiérou Divadla Husa na provázku byl inscenační projekt J. A. Pitínského EVANGELIUM SV. LUKÁŠE (Na rovinu), který byl koncipován zároveň jako epilog projektu Sto roků kobry, věnující se otázce víry v Boha i člověka. Evangelijní text uchopil režisér společně s dramaturgem Petrem Minaříkem velmi „nepravidelně“ jako velmi intimní, ale zároveň nábožensky nezatíženou výpověď o lidském osudu Ježíše Krista, který je vyprávěn učednickými mistry – kominíky, tedy pohledem obyčejných lidí. J. A. Pitínský využívá především prolínání časových rovin a universálnost biblické mluvy umožňující vytvářet nová podobenství propojující zdánlivé nesourodé události lidských dějin. Kromě evangelijního textu se v inscenaci objevuje část filozofické sťati dánského myslitele S. Kirkegaarda a zejména pak přepis schůze konference ve Wannsee, dokládající rozhodnutí o vyhlazení židovského národa. Další odkazy na mnohá podobenství minulosti i současnosti jsou součástí i scénografické a hudební kompozice. Scéna Jana Štěpánka pracuje zejména s náznakem, dotvářející metaforické obrazy (např. kominické žebříky proměňující se v koleje, atd.). Stejně tak hudební koláž Martina Dohnala, propojuje sakrální skladby např. se songy kultovního filmu Monty Pynthona. V inscenaci vystupuje i katolický kněz Jan Hanák a vnáší tak do představení moment otevření se názorové diskusi nad další interpretací evangelijních textů.

Představení vzbudilo velkou názorovou diskusi, potvrzující aktuálnost tématu i dramaturgické volby (Viz. příloha II Ohlasy a kritiky). Inscenace získala nominaci na prestižní cenu Sazky a divadelních novin a několik pozvání na prestižní české festivaly (např. Divadelná Nitra, Festival Regionů v Hradci Králové, Festival současné dramatiky ve Zlíně, atd.).Souběžně s přípravou tohoto projektu se podařilo zrealizovat v dubnu natáčení divácky velmi úspěšné inscenace Pavla Šimáka BALETKY, kterou má divadlo na repertoáru již od roku 2001. Televizní adaptace byla založena především na ojedinělých ženských hereckých výkonech Aleny Ambrové, Evy Vrbkové, Dity Kaplanové, Ivany Hloužkové a Kateřiny Jebavé. Česká televize záznam odvysílala 23. 6. 2007.

V květnu se uskutečnil již dlouho plánovaný zahraniční zájezd s částí projektu Sto roků kobry do Paříže. Vladimír Morávek připravil s francouzským souborem divadla L´Apostrofe prolog projektu, který vycházel z jevištní adaptace novely F. M. Dostojevského NĚŽNÁ v hlavní roli s Lucii Vondráčkovou. Soubor DHNP pak v dalších dvou dnech sehrál s velkým ohlasem první dva díly: Raskolnikov – jeho zločin a jeho trest a Kníže Myškin je idiot. Obou představení se zúčastnilo více než 500 diváků. Divadlo L´Apostrof zároveň vyjádřilo vážný zájem o hostování celého projektu Sto roků kobry i jevištní fresky Svlékání z kůže.

Druhou významnou divadelní akci v tomto měsíci se stal projekt NOC KEJKLÍŘŮ, propojující poprvé všechna brněnská divadla ke společné produkci. Divadlo Husa na provázku připravilo dramaturgický koncept využívající ojedinělý prostor Zelného trhu, na němž se v průběhu odpoledne vystřídalo přes 20 domácích představení a řada hostů s open-air divadelními akcemi. Velký ohlas měl také vyhlášený den otevřených dveří ve všech divadlech, který umožňoval nahlédnout do zákulisí a provozního zázemí divadla. Přímo přede dveřmi Divadla Husa na provázku se odehrával živý orloj Studia Dům, koncerty Petra Vášy, Václava Koubka, atd. V přilehlých biskupských zahradách divadlo postavilo ještě cirkusový stan, který sloužil jako stagiona pro další hostující divadla. Večer vrcholil koncertním pásmem písní Divadla Husa na provázku 200 malých cigaretek a ohňostrojem odpalovaným přímo ze střechy Divadla Husa na provázku. Noc Kejklířů naprosto překonala přepokládaný zájem brněnských diváků a vydobyla si tak pozici ojedinělé divadelní akce města Brna i Jihomoravského kraje. Zelný trh navštívilo celkem přes 20 000 diváků, odehrálo se více než 30 produkcí na venkovních scénách a přes 20 produkcí v jednotlivých divadlech.

V pořádání otevřené divadelní akce pokračovalo divadlo i na začátku června u příležitosti dne dětí dětským festivalem PRIOVÁZEK S BRNKÁNÍM, který se uskutečňoval ve spolupráci s Centrem volného času Lužánky. Festival byl zahájen obnovenou premiérou legendární pohádky Evy Tálské SVOLÁVÁM VŠECHNY SKŘÍTKY!KRÁLOVNA. Eva Tálská se při novém přezkoušení spolehla zejména na mladou generaci souboru a do hlavní role dvou skřítků, průvodců dětí v představení obsadila Jiřího Knihu a Roberta Mikluše. Hlavním hostem se stalo Divadlo Drak se svými inscenacemi Všechno lítá, co peří má a Tajný deník Adriana Molea, určené všem divákům bez věkového omezení. Druhý den byl vyhrazen pro přehlídku dětských představení uměleckých základních škol z celé České republiky. Mladí herci pak měli možnost na závěr festivalu shlédnout další z ojedinělých kreací Evy Tálské pohádku Rozum do hrsti.

Dětský víkend na provázek byl doplněn o řadu doprovodných akcí jako např. malování a doplňování originálního komiksu Jiřího Jelínka.

V červnu se také odehrálo finále oblíbeného improvizačního večeru JIŘÍ KNIHA HLEDÁ PARTNERA, který se stále rostoucí diváckou základnou pokračoval v již započatém cyklu měsíčního improvizačního klání herců DHNP. Slavnostní finálový večer byl přesunut ze sklepní scény na velký sál, kde za účasti „kmenových“ fanoušků excelovali poslední finalisté Robert Mikluš a Petr Jeništa s Jiřím Knihou. Symbolický dort získal nakonec Petr Jeništa.

Poslední premiérou sezony 2006/2007 se stala autorská inscenace Jiřího Jelínka SHAKESPYRÉ určená pro letní alžbětinskou scénu. Jiří Jelínek společně s dramaturgyní Barbarou Vrbovou vytvořili scénář propojující šest nejznámějších Shakespearových tragédií, které autorsky přepracovali do podoby „komedie plné omylů“ pracující s archetypálními postavami Shakespearovských dramat, které díky hereckému nasazení a autorskému vkladu všech zúčastněných staví své hrdiny do nových situací a vytvářejí prostor pro nacházení nových příběhů a motivů. Hlavní děj tak založen na dotváření všeho, co Shakespeare naznačil, opomněl, nedořekl. Zdánlivě nesourodé příběhy propojuje nafukovací lod pálava (jediný scénický objekt na jevišti), unášející všechny postavy s pomocí dvou převozníků (hrobníků, cháronů) po cestě za postupně se naplňujícím osudem, doprovázená kapelou Hydra a hudbou Zdeňka Krále obohacenou písňovými texty Jiřího Jelínka. Představení bylo vítaným občerstvením závěru sezóny a zároveň znovu otevřelo prostor alžbětínské scény. Inscenace si pak získala největší příznivce a téměř frenetický ohlas během hostování na Festivalech Evropských Regionů v Hradci Králové a Mezinárodním festivalu v Karlových Varech společně s inscenací Zahradní slavnosti a písničkovým pásmem 200 malých cigaretek. Na základě úspěšného uvedení inscenací v cirkusovém stanu, získalo divadlo nabídku od vedení Festivalu Evropských regionů zúčastnit se příštího ročníku v podobě speciálního hosta Festivalu zahrnující jeden celý den a několik doprovodných akcí. Stejně tak Mezinárodní festival Karlovy Vary projevil zájem o další spolupráci.

Druhá část roku se nesla ve znamení oslav 40. výročí divadla Husa na provázku.

Hned v září přijalo Divadlo Husa na provázku nabídku připravit slavnostní předání prestižních CENY SAZKY A DIVADELNÍCH NOVIN. Ve spolupráci s redakci Divadelních novin byl připraven scénář vycházející v samotném základu ze struktury inscenace Velice Modrého ptáka. V průběhu večera se střídali moderátoři (např. Anežka Kubátová, Jan Budař, Jiří Jelínek, Jiří Vyorálek), ceny předávaly postavy Mléko, Chleba, Pes, Noc. Snová scénografie podpořená hudbou Michala Pavlíčka a velmi originální režie Vladimíra Morávka dodala večeru slavnostní atmosféru, ale zároveň potvrdila osobitost brněnské alternativy i po čtyřiceti letech. Předávání cen bylo odvysíláno v přímém přenosu 26. 9. 2007.

Zbylá část roku pak již byla plně věnována jubileu, a to v podobě permanentního festivalu DIVADLO V POHYBU VIII s podtitulem Prolog 40/1- 40/10. Divadlo k této příležitosti připravilo zároveň speciální předplatné věnující jednotlivé abonentní skupiny kmenovým osobnostem divadla – Exklusivní tajnosnubná abonentní skupiny Evy Tálské (E. T.) ; Proklatě suverenné abonentní skupina Petera Scherhaufera (P. S.), Bláhově poetická abonentní skupina Boleslava Polívky (B. P.) a deset dalších divadelních akcí navracející se různými způsoby do legendární minulosti Divadla Husa na provázku.

Festival byl oficiálně zahájen 4. října 2007 speciálním dílem improvizačního večera 40/1 JIŘÍ KNIHA SI DĚLÁ JASNO V MINULOSTI na téma režiséři DHNP. Na tento pořad posléze navázaly komponované večery pod názvem JINÝ CAFÉ věnované kmenovým režisérům a legendárním osobnostem divadla Husa na provázku, kteří byli tímto symbolicky uvedeni do Procházkovy síně slávy.

Vzpomínalo se lehce, bez sentimentu, ale o to s větší úctou, velmi často za doprovodu hudby a tance.

Tématické večery zahájila dark ambient invokace 4O/3 JINÝ CAFÉ: OPERA SCHERHAUFER v režii Zdeňka Plachého. Experimentální montáž propojující videoprojekci s performancí využívala citace z Scherhauferových textu, studií a osobních zápisků o divadle. Vše zakomponováno do hudebního oratoria Petra Kofroně.

Druhý večer s názvem 40/ 4 JINÝ CAFÉ: BALADA PRO ZDEŃKA POSPÍŠILA v režii Ondřeje Elbela byl naopak divákům představen formou divadelní zkoušky, na níž se scházejí Milan Uhde a Miloš Štědroň, aby se společně pokusili rekonstruovat své zážitky na spolupráci se Zdeňkem Pospíšilem.

Miloši Štědroňovi jakožto kmenovému skladateli DHNP je zároveň věnován třetí díl 40/5 JINÝ CAFÉ: SAUNA VZPOMÍNEK MILOŠE ŚTĚDRONĚ. Režisér Vladimír Morávek se rozhodl pro intimní rozhovor s Milošem Štědroňem, který připomněl zejména všechny souvislosti založení sdružení Husa na provázku na podzim roku 1967. Součástí večera se staly úryvky z opery M. Štědroně Švejk aneb Madrigalové scény v podání hudebního seskupení Affetto, propojené s hudebně divadelní koláží s podnázvem „na okraj notových záznamů“ čerpající z dobových kritik a autentických záznamů o inscenacích.

Další díl cyklu byl určen Boleslavu Polívkovi – 40/6 JINÝ CAFÉ: HVĚZDA NAD BRNEM: BOLESLAV POLÍVKA. Autor, herec a režisér Jiří Jelínek připravil společně s Jiřím Knihou komponovaný večer klauniád, jenž tématicky vycházely z Polívkových autorských kreací na provázku, např. Pecca versus Čorba, Poslední leč.

Závěrečná část cyklu patřila poslední žijící kmenové režisérce Evě Tálské – 40/7 JINÝ CAFÉ: EVA TÁLSKÁ JAKO TAKO. Večer zahájila videoprojekce pouliční vánoční inscenace Betlém, natočený Českou televizí v roce 1996, na níž navázala diskuse diváků s Evou Tálskou. Hlavním moderátorem diskuse se stal Petr Oslzlý, který z pozice dlouhodobého pamětníka a zároveň spolupracovníka Evy Tálské shrnul její dosavadní inscenační tvorbu a připomenul klíčové inscenace. Z opačné pozice nováčka souboru vstupoval do diskuse Jiří Kniha, jenž s pomocí archivních dokumentů otevíral prostor k širší debatě o smyslu divadelního díla a jeho společenské funkci.

Cyklus Procházkova síň slávy si našel vlastní osobité diváky, jenž se skládaly jak z pamětníků diváků, tak i bývalých zaměstnanců Divadla Husa na provázku. Svou účastí, dotazy i přiblížením vlastních zážitků napomohli ke sdílení legendární minulosti, jenž zároveň přinesla nový úhel pohledu na současné směřování Divadla Husa na provázku.

V průběhu podzimu se kromě těchto tématických večerů připravovala velmi intenzivně inscenace 40/8 LÁSKY JEDNÉ PLAVOLÁSKY v režii Vladimíra Morávka. Vladimír Morávek během léta připravil autorskou úpravu původního filmového scénáře a získal souhlas Miloše Formana k výrazné úpravě, vycházející z časového posunu intimního příběhu deziluze „jedné plavovlásky“, k metafoře deziluze českého národa v roce 1968. Jevištní přepis tak nevznikl pouze jako převedení filmu na divadlo, ale od počátku akcentoval atmosféru blížícího se historického zvratu, který Forman ve svém díle „nevědomky“ předpověděl. Do scénáře byly vloženy esejistické úvahy brněnského profesora, spisovatele, básníka a filmového teoretika Pavla Švandy, mapující křehkost doby; autentické záznamy z televizní diskuse jara 1968 mezi E. Goldstúckerem a K. Winterem; přepis telefonického rozhovoru A. Dubčeka s L. Brežněvem, manifest Divadla Husa na provázku; a konečně i autentický záznam rozhlasového vysílání ze 21. srpna, který propojuje metaforicky noc plavovlásky Aničky u Mildových rodičů s noci, která změní na dlouhých dvacet let život českého národa.

Tuto zvláštní naději mísící se s tušením hořké budoucnosti vyjádřil Vladimír Morávek především za pomoci hereckého souboru, který pod jeho vedením směřoval k osobitým jevištním kreacím, přesahující původní charaktery formanových postav. Atmosféru 60. let pak dotváří především živá kapela Meteor z Prahy a scéna Martina Ondruše, rozdělující jeviště na dva hrací prostory, mezi nimiž dominuje taneční parket. Premiéry se zúčastnila řada osobností i pamětníků let šedesátých, včetně citovaného Pavla Švandy, který velmi ocenil úpravu původní předlohy. Inscenace se tak stala nedílnou součástí Divadla v pohybu VIII. a zároveň se stala pilotní inscenací mezinárodního Projektu 68/89, věnující se problematice dvou historických mezníků společně s Divadlem Archa, Hamburským divadlem Kampnagel, a berlínským divadlem Sophiensaele, kde by se zároveň měly odehrát v jazykových úpravách reprízy tohoto představení. První část festivalu vyvrcholila v prosinci vánočním koncertem 40/9 NEKONEČNÝ VALČIK JIŘÍHO BULISE v režii Břetislava Rychlíka vzdávající hold brněnské skladatelské legendě a konečně 40/10 EXCENTRICKÝM BÁLEM na počest 40. výročí. Veškeré přípravy excentrického bálu se ubírali především k oslovení co nejširšího počtu herců, režisérů, scénografů, skladatelů, spisovatelů a výtvarníků, kteří prošli Divadlem Husa na provázku od jeho založení až po součsnost. I scénografické řešení jednotlivých prostorů divadla vycházelo z původních grafických návrhů Husy na provázku, plakátů, fotografií, scénických objektů. Ve stylu retro 68 se v předposlední den v roce „symbolicky“ protančilo několik generací herců, režisérů a výtvarníku Divadla Husa na provázku. Pokřtěno bylo taktéž speciální číslo časopisu ROZRAZIL věnující se čtyřicetileté historii divadla.

Všechny akce Divadla v pohybu VIII si získaly oprávněný zájem diváků i kritiky, zejména pak rozhlasových a televizních médií, která v rámci cyklu Procházkova síň slávy měla možnost natočit rozhovory a dokumenty mapující legendární minulost divadla. Zároveň byla pořízena videodokumentace všech akcí jako podkladový materiál k připravovanému dokumentu Aleše Záboje Divadlo Husa na provázku jako hnutí ve spolupráci s českou televizí. K první části Divadla v pohybu byl vydán Katalog Divadla v pohybu VIII, jehož součástí je i krátká prezentace fotografií ze všech akcí. Při této příležitosti byly také zahájena přípravy knihy o Evě Tálské, jejíž nová inscenace v březnu 2008 se stane hlavním bodem oslav druhé poloviny sezóny.

I přes tento programově i časový nabitý provozní plán se divadlu podařilo v tomto roce taktéž uskutečnit čtyři reprízy dvanáctihodinové scénické fresky SVLÉKÁNÍ Z KŮŽE. Dvakrát v domácím prostředí a poté jako hosté Divadla Archa a Multifunkčního prostoru Bazilika v Českých Budějovicích, kde divadlo zároveň v průběhu roku hostovalo postupně se všemi čtyřmi díly projektu Sto roků kobry. Proběhly taktéž dva večery tzv. Kabinetů Dostojevského, jehož vzácnými hosti byli Jaroslav Šabata a Milan Uhde (1. 2. 2007) a Karol Sidon s Tomášem Halíkem ( 5. 3. 2007). V březnu opět uvedlo všechny své dosavadní premiéry v rámci pražské přehlídky v divadle Archa s velkým ohlasem. Prezentace dosavadní činnosti pak vyvrcholila již na zmiňovaném Kočování s Provázkem, v Hradci Králové a Karlových Varech. Souběžně hostovalo Divadlo Husa na provázku v průběhu celého roku 2007 se svými menšími inscenacemi (Růžový panter, Baletky, Zahradní slavnost) po celé české republice a reprezentovalo české divadlo i v zahraniční viz výše uvedený zájezd projektu Sto roků kobry.

DALŠÍ AKTIVITY DIVADLA HUSA NA PROVÁZKU

Kromě hlavního dramaturgického směřování divadla v roce 2007 zaměřující se na nové inscenační projekty a oslavu 40. výročí, se umělecké vedení zaměřovalo na řadu dalších aktivit překračující činnost divadelní instituce, ale otevírající se taktéž jako centrum kulturního života obecně.

HOSTÉ DHNP

Už druhým rokem pokračuje pravidelné hostování souborů a divadel a inscenací které Divadlo Husa na provázku považuje za zásadní divadelní události roku. V tomto roce jsme pro diváky připravili 15 hostujících inscenací, z nichž většina získala řada prestižních ocenění, za všechny jmenujme alespoň absolutního vítěze Cen Alfréda Radoka Tři Mušketýři plzeňského divadla Alfa a dlouhodobou spolupráci s pražským Divadlem Archa (SenAnderSen, 8 Polib prdel kosům)a Klicperovým divadlem v Hradci Králové (Dámská šatna, Petrolejové lampy). Dále při festivalových akcí s nezávislými divadelními skupinami – Buranteater (V podpostelí), Divadlo Neslyším (Abeceda), Divadlo Anpu (Zvoník od Matky boží), Divadlo Dno (Cirkus), atd.

VÝSTAVNÍ ČINNOST

Divadlo ve spolupráci s významným českým sběratelem a kurátorem a spolumajitelem Wanniecek Gallery Richardem Adamem pokračuje taktéž v konceptu výstav současného českého a slovenského malířství. V roce 2007 se uskutečnilo celkem 10 výstav (Petr Kožíšek, Nejmladší studentská generace, Ondřej Kopal, Kolaborace, Současná slovenská malba I-III, atd.) utvářející zásadní pohled na nejmladší generaci malířů. Richard Adam zvolil pro první půl rok dvě sólové výstavy – Petr Kožíšek, Ondřej Kopal, které proložil soubornými výstavami studentů, čerstvých absolventů vysokých škol FAVU a AVU, či nově vznikajících výtvarných skupin (Nejmladší studentská generace, Rafani, atd.). Díky těmto komponovaným výstavám měl divák Divadla Husa na provázku možnost seznámit se např. s Petrem Písaříkem, Ludkěm Rathouským, Alicí Nikitovou, Robertem Šalandou, Markem Medunou, Jiřím Frantou, Danielem Bednářem, Lukášem Karbusem, Anežkou Hoškovou,Evou Koťátkovou, Radoslavem Zrubcem a jejich odlišnými přístupy k malbě. Většina obrazů výše uvedených autorů byla zároveň zastoupena i na významné souborné pražské výstavě AKNÉ v Rudolfinu. Druhá půle sezóny byla zahájena vernisáží brněnské výtvarné skupiny KOLABORACE (Ondřej Kovář, Karel Gregor, Ivan Krajíček) a poté následoval cyklus současné slovenské malby (Výběr současné slovenské malby I – III.), který se zaměřoval především na znovu objevení „klasického malířství“ jako reakce na dlouhodobou tradici slovenského konceptualismu. V souborných výstavách byli mj. zastoupeni studenti a absolventi Akademie výtvarných umění v Bratislavě a Košicích - např. Ivan Csudai, Jana Farmanová, Rudolf Sikora, Juliana Mrvová, Dávid Baffi a Boris Sirka.

FILMY, DISKUSNÍ VEČERY

V rámci dalších projektů divadlo Husa na provázku pozvalo poslední film v produkci Čestmíra Kopeckého A bude hůř, a spolupodílelo se na slavnostní premiéře dokumentu Břetislava Rychlíka Salve Moravia. Zahájilo taktéž dva mezi žánrové projekty. Prvním byl diskusní večer na počest vydání nového čísla časopisu Rozrazil s Ester Kočičkovou. Ester Kočičková si ve spolupráci s Větrnými mlýny zvala na tento večer zajímavé osobnosti, kteří byli zároveň přispěvateli jednotlivých čísel Rozrazilu a formou neformální diskuse prokládanou šansony Ester Kočičkové rozmlouvali nad různými tématy. Hosty pořadů byli např.Druhým projektem se stal komponovaný večer Režiséři pod vlivem, na němž se scházejí čeští filmový režiséři, aby představili některý ze svých plánovaných projektů a zároveň umožnili divákovi přímé setkání a možnost diskuse na filmy. Hostem prvního listopadového uvedení se stal divadelní a filmový režisér Petr Zelenka.

Rok 2007 byl pro Divadlo Husa na provázku přelomový. Potvrdila se v něm životaschopnost nového složení souboru, dokončila jeho revitalizace. Ruku v ruce s výrazným omlazením souboru přišlo i omlazení publika. Divadlo Husa na provázku se na úpatí svého jubilea stalo neobyčejně vitálním organismem s ambicí být zásadním hybatelem kulturního života ve městě- přičemž se výrazně profiluje provázkovské zaměření na středoškolskou a vysokoškolskou mládež. Původní idea zakladatelů Husy na provázku nebýt jen repertoárovým divadlem, které chrlí premiéru za premiérou- anýbrž být ze všeho nejvíc hnutím, otevřeným prostorem pro nejodvážnější, nejneobyčejnější a nejkurióznější pomysly divadelní a paradivadelní fantazie nabyla v roce 2007 nové síly. Manifestační setkání generací na Jubilejním excentrickém bálu Provázku, kterým loňský rok v našem divadle vyvrcholil, to prokázalo víc než zřetelně.

Rok 2007 byl pro Divadlo Husa na provázku těžký - a úspěšný.

(Převzato odsud: http://www.provazek.cz/archiv.aspx)