„Před časem jsem tu vyslovil pochyby o výzkumu veřejného mínění: zda je užitečný a spolehlivý. Své mínění chci dnes trochu zlepšit: je zábavný.Ve čtvrtek odpoledne jsem podnikl sám výzkum veřejného mínění. Jda po Belkredce nahoru a dolů oslovil jsem v duchu 385 respondentů, ale mohl bych napsat, že jich bylo 835, výsledek by byl stejný. První otázka zněla: Jak hodnotíte prezidenta Havla v řadě našich předchozích prezidentů? Jen tři respondenti však věděli, kteří to byli, takže otázka ztratila smysl. Druhá otázka: Který prezident ve střední Evropě je vám nejsympatičtější? Ale protože jen tři lidé znali aspoň jméno dvou z osmi, otázka ztratila smysl zas. Další otázkou jsem oslovil jen ženy: Jak si u nich stojí jejich nedávno nejoblíbenější politik, ministr Vladimír Dlouhý? Všechny řekly, že o něm teď nic nevědí, a já jsem se podivil, proč se o něj trochu nestarají, vždyť to muselo stát nějaké peníze zjistit, že ho mají rády.
V další otázce jsem se zaměřil na mladou generaci. Zeptal jsem se, kdo založil první Československo na světě. Většina to nevěděla a necelá desetina, jež to věděla, uváděla jména: Havlíček, Palacký, Masaryk a Sokol. Těmto informovanějším dal jsem podotázku, co soudí o připojení Kladska k Čechám po první světové válce. Téměř polovina otázku pochopila jako chyták a necelá polovina řekla, že to bylo správné.
V oddílu nepolitických otázek byla tato: Milujete muže, či ženu? Muži z téměř sta procent odpovídali, že milují ženy, ženy zas milují muže. Odpověď potvrdila správnost přirozené samozřejmosti a bylo zřejmé, že respondenti výjimečně věděli, o čem mluví. Podobně jsem zjistil, že většina respondentů spí v noci a píše pravou rukou.
Výzkum však byl jen obalem k jedné otázce, která mě jedině zajímala, avšak nechtěl jsem ji zdůrazňovat: Co soudíte o předčasných volbách? Necelá třetina dotázaných by je uvítala, z nich však zase jen necelá polovina uměla říct proč, kdežto téměř polovina to nevěděla a řekla: „Jen tak.“ Tato neartikulovaná nespokojenost s dnešní vládní koalicí se častěji vyskytovala u respondentů kráčejících Belkredkou nahoru, z nichž téměř čtvrtina cestou dolů změnila názor na tolerantnější „nevím“.
Chtěl jsem výsledky svého průzkumu poskytnout nějakým novinám, ale díky necitlivosti novinářů k rozdílu mezi slovy „téměř“ a „necelá“, v nichž je přece obsaženo hodnocení zkoumaného jevu, uveřejňuju si je sám.“
(4. listopadu 1997)
(Vaculík, Ludvík: Poslední slovo, s. 87-88)
Žádné komentáře:
Okomentovat