čtvrtek 14. května 2009

Kapitoly z dějin přepodstatňování jednoho divadla (4)

"Jen ten, kdo CELÝ vhodil se někdy na JEDNU kartu a pod JEDINÉ rozhodnutí, jen ten, kdo celou minulost vrhl do sázky, aby ji ve vteřině buď tisíckrát zmnoženou získal, nebo celou ztratil... jen ten ví, jaké vykoupení a posvěcení, jaké stupňování a jaká očista života je v EXPERIMENTU.Celé PŘEPODSTATNĚNÍ." (F. X. Šalda)

O nevydechnutí si a přesto, nebo právě proto o naději! O permanentním přepodstatňování!! Zkrátka o sezóně, jež měla být, a byla, přelomová: na cestě od Sto roků kobry k Perverzi v Čechách aneb od Kabinetu Dostojevského ke Kabinetu pana Václava, řečeno Ludvíkem Vaculíkem.

Divadlo Husa na provázku tu reflektuje fenomén identity (viz též tady: http://emancipation-email.blogspot.com/2008/07/poznmka-k-perverzi-v-echch.html) skrze umění jako angažovanost. Ač je to nebezpečné téma, stále se vrací; a to je dobře!! Koneckonců: relevantní informace nám nesmějí být lhostejné, musí nás strhnout a v nějaké míře s námi pohnout a tedy nás změnit.

Divadlo taktéž!!

Z kapitol přepodstatňování po čtvrté, aneb o těžkém a úspěšném roce nula sedm:

2007

Rok 2007 byl pro divadlo rokem přelomovým. Husa na provázku vstoupila v druhé půli tohoto roku do jubilejní 40. sezóny, která směřovala k oslavám a setkáním generací dávno minulých a zároveň umožňovala protnutí se současným programovým nasazením divadla.

Ustálil se zejména herecký soubor. Do angažmá byl přijat absolvent JAMU Jiří Hajdyla, na externí spolupráci naopak přešli David Steigerwald, Petr Jeništa, Simona Peková a Dita Kaplanová. Z mateřské dovolené se vrátila na celý úvazek Gabriela Štefanová a na částečný úvazek Kateřina Jebavá.

V provozním týmu přibyla na externí spolupráci manažerka Romana Šafářová a do částečného úvazku byla přijata dramaturgyně Lucie Němečková. V druhé půli sezony odešel intendant Čestmír Kopecký.

První premiérou roku 2007 se stala inscenace v režii Vladimíra Morávka VELICE MODRÝ PTÁK. Symbolistní hra nositele Nobelovy ceny Maurice Maeterlincka byla převedena na jeviště ve formě snového poetického tvaru. Pro inscenaci vznikl nový překlad Aleny Morávkové, který posléze Vladimír Morávek autorsky upravil do podoby scénáře, zaměřujícího se především na originální uchopení tohoto rozsáhlého dramatického díla v němž se ocitá více než 100 postav a 50 různých prostředí. Výsledný tvar inscenace byl založen na prokomponování všech scénických složek, mezi nimiž dominovala především symbolistní, ale zároveň minimalistická scéna Martina Chocholouška a specifická scénická hudba Michala Pavlíčka. Kromě ojedinělých orchestrálních skladeb, vzniklo více než 30 zpěvů, sborových i sólových, k nimž složil písňové texty jeden z dlouholetých spolupracovníků Divadla Husa na provázku Milan Uhde. Inscenace měla velmi pozitivní ohlas u kritiky, upozorňující především na mimořádnost režijně- dramaturgické koncepce. (viz. Příloha II Ohlasy a kritiky). Na motivy nově vzniklé premiéry vytvořil Jaroslav Dušek ve scénickém prostoru Velice Modrého ptáka improvizační představení BLUE BIRD. S inscenací Velice Modrého ptáka divadlo posléze úspěšně hostovalo v Divadle Archa v Praze a v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Druhou jarní premiérou Divadla Husa na provázku byl inscenační projekt J. A. Pitínského EVANGELIUM SV. LUKÁŠE (Na rovinu), který byl koncipován zároveň jako epilog projektu Sto roků kobry, věnující se otázce víry v Boha i člověka. Evangelijní text uchopil režisér společně s dramaturgem Petrem Minaříkem velmi „nepravidelně“ jako velmi intimní, ale zároveň nábožensky nezatíženou výpověď o lidském osudu Ježíše Krista, který je vyprávěn učednickými mistry – kominíky, tedy pohledem obyčejných lidí. J. A. Pitínský využívá především prolínání časových rovin a universálnost biblické mluvy umožňující vytvářet nová podobenství propojující zdánlivé nesourodé události lidských dějin. Kromě evangelijního textu se v inscenaci objevuje část filozofické sťati dánského myslitele S. Kirkegaarda a zejména pak přepis schůze konference ve Wannsee, dokládající rozhodnutí o vyhlazení židovského národa. Další odkazy na mnohá podobenství minulosti i současnosti jsou součástí i scénografické a hudební kompozice. Scéna Jana Štěpánka pracuje zejména s náznakem, dotvářející metaforické obrazy (např. kominické žebříky proměňující se v koleje, atd.). Stejně tak hudební koláž Martina Dohnala, propojuje sakrální skladby např. se songy kultovního filmu Monty Pynthona. V inscenaci vystupuje i katolický kněz Jan Hanák a vnáší tak do představení moment otevření se názorové diskusi nad další interpretací evangelijních textů.

Představení vzbudilo velkou názorovou diskusi, potvrzující aktuálnost tématu i dramaturgické volby (Viz. příloha II Ohlasy a kritiky). Inscenace získala nominaci na prestižní cenu Sazky a divadelních novin a několik pozvání na prestižní české festivaly (např. Divadelná Nitra, Festival Regionů v Hradci Králové, Festival současné dramatiky ve Zlíně, atd.).Souběžně s přípravou tohoto projektu se podařilo zrealizovat v dubnu natáčení divácky velmi úspěšné inscenace Pavla Šimáka BALETKY, kterou má divadlo na repertoáru již od roku 2001. Televizní adaptace byla založena především na ojedinělých ženských hereckých výkonech Aleny Ambrové, Evy Vrbkové, Dity Kaplanové, Ivany Hloužkové a Kateřiny Jebavé. Česká televize záznam odvysílala 23. 6. 2007.

V květnu se uskutečnil již dlouho plánovaný zahraniční zájezd s částí projektu Sto roků kobry do Paříže. Vladimír Morávek připravil s francouzským souborem divadla L´Apostrofe prolog projektu, který vycházel z jevištní adaptace novely F. M. Dostojevského NĚŽNÁ v hlavní roli s Lucii Vondráčkovou. Soubor DHNP pak v dalších dvou dnech sehrál s velkým ohlasem první dva díly: Raskolnikov – jeho zločin a jeho trest a Kníže Myškin je idiot. Obou představení se zúčastnilo více než 500 diváků. Divadlo L´Apostrof zároveň vyjádřilo vážný zájem o hostování celého projektu Sto roků kobry i jevištní fresky Svlékání z kůže.

Druhou významnou divadelní akci v tomto měsíci se stal projekt NOC KEJKLÍŘŮ, propojující poprvé všechna brněnská divadla ke společné produkci. Divadlo Husa na provázku připravilo dramaturgický koncept využívající ojedinělý prostor Zelného trhu, na němž se v průběhu odpoledne vystřídalo přes 20 domácích představení a řada hostů s open-air divadelními akcemi. Velký ohlas měl také vyhlášený den otevřených dveří ve všech divadlech, který umožňoval nahlédnout do zákulisí a provozního zázemí divadla. Přímo přede dveřmi Divadla Husa na provázku se odehrával živý orloj Studia Dům, koncerty Petra Vášy, Václava Koubka, atd. V přilehlých biskupských zahradách divadlo postavilo ještě cirkusový stan, který sloužil jako stagiona pro další hostující divadla. Večer vrcholil koncertním pásmem písní Divadla Husa na provázku 200 malých cigaretek a ohňostrojem odpalovaným přímo ze střechy Divadla Husa na provázku. Noc Kejklířů naprosto překonala přepokládaný zájem brněnských diváků a vydobyla si tak pozici ojedinělé divadelní akce města Brna i Jihomoravského kraje. Zelný trh navštívilo celkem přes 20 000 diváků, odehrálo se více než 30 produkcí na venkovních scénách a přes 20 produkcí v jednotlivých divadlech.

V pořádání otevřené divadelní akce pokračovalo divadlo i na začátku června u příležitosti dne dětí dětským festivalem PRIOVÁZEK S BRNKÁNÍM, který se uskutečňoval ve spolupráci s Centrem volného času Lužánky. Festival byl zahájen obnovenou premiérou legendární pohádky Evy Tálské SVOLÁVÁM VŠECHNY SKŘÍTKY!KRÁLOVNA. Eva Tálská se při novém přezkoušení spolehla zejména na mladou generaci souboru a do hlavní role dvou skřítků, průvodců dětí v představení obsadila Jiřího Knihu a Roberta Mikluše. Hlavním hostem se stalo Divadlo Drak se svými inscenacemi Všechno lítá, co peří má a Tajný deník Adriana Molea, určené všem divákům bez věkového omezení. Druhý den byl vyhrazen pro přehlídku dětských představení uměleckých základních škol z celé České republiky. Mladí herci pak měli možnost na závěr festivalu shlédnout další z ojedinělých kreací Evy Tálské pohádku Rozum do hrsti.

Dětský víkend na provázek byl doplněn o řadu doprovodných akcí jako např. malování a doplňování originálního komiksu Jiřího Jelínka.

V červnu se také odehrálo finále oblíbeného improvizačního večeru JIŘÍ KNIHA HLEDÁ PARTNERA, který se stále rostoucí diváckou základnou pokračoval v již započatém cyklu měsíčního improvizačního klání herců DHNP. Slavnostní finálový večer byl přesunut ze sklepní scény na velký sál, kde za účasti „kmenových“ fanoušků excelovali poslední finalisté Robert Mikluš a Petr Jeništa s Jiřím Knihou. Symbolický dort získal nakonec Petr Jeništa.

Poslední premiérou sezony 2006/2007 se stala autorská inscenace Jiřího Jelínka SHAKESPYRÉ určená pro letní alžbětinskou scénu. Jiří Jelínek společně s dramaturgyní Barbarou Vrbovou vytvořili scénář propojující šest nejznámějších Shakespearových tragédií, které autorsky přepracovali do podoby „komedie plné omylů“ pracující s archetypálními postavami Shakespearovských dramat, které díky hereckému nasazení a autorskému vkladu všech zúčastněných staví své hrdiny do nových situací a vytvářejí prostor pro nacházení nových příběhů a motivů. Hlavní děj tak založen na dotváření všeho, co Shakespeare naznačil, opomněl, nedořekl. Zdánlivě nesourodé příběhy propojuje nafukovací lod pálava (jediný scénický objekt na jevišti), unášející všechny postavy s pomocí dvou převozníků (hrobníků, cháronů) po cestě za postupně se naplňujícím osudem, doprovázená kapelou Hydra a hudbou Zdeňka Krále obohacenou písňovými texty Jiřího Jelínka. Představení bylo vítaným občerstvením závěru sezóny a zároveň znovu otevřelo prostor alžbětínské scény. Inscenace si pak získala největší příznivce a téměř frenetický ohlas během hostování na Festivalech Evropských Regionů v Hradci Králové a Mezinárodním festivalu v Karlových Varech společně s inscenací Zahradní slavnosti a písničkovým pásmem 200 malých cigaretek. Na základě úspěšného uvedení inscenací v cirkusovém stanu, získalo divadlo nabídku od vedení Festivalu Evropských regionů zúčastnit se příštího ročníku v podobě speciálního hosta Festivalu zahrnující jeden celý den a několik doprovodných akcí. Stejně tak Mezinárodní festival Karlovy Vary projevil zájem o další spolupráci.

Druhá část roku se nesla ve znamení oslav 40. výročí divadla Husa na provázku.

Hned v září přijalo Divadlo Husa na provázku nabídku připravit slavnostní předání prestižních CENY SAZKY A DIVADELNÍCH NOVIN. Ve spolupráci s redakci Divadelních novin byl připraven scénář vycházející v samotném základu ze struktury inscenace Velice Modrého ptáka. V průběhu večera se střídali moderátoři (např. Anežka Kubátová, Jan Budař, Jiří Jelínek, Jiří Vyorálek), ceny předávaly postavy Mléko, Chleba, Pes, Noc. Snová scénografie podpořená hudbou Michala Pavlíčka a velmi originální režie Vladimíra Morávka dodala večeru slavnostní atmosféru, ale zároveň potvrdila osobitost brněnské alternativy i po čtyřiceti letech. Předávání cen bylo odvysíláno v přímém přenosu 26. 9. 2007.

Zbylá část roku pak již byla plně věnována jubileu, a to v podobě permanentního festivalu DIVADLO V POHYBU VIII s podtitulem Prolog 40/1- 40/10. Divadlo k této příležitosti připravilo zároveň speciální předplatné věnující jednotlivé abonentní skupiny kmenovým osobnostem divadla – Exklusivní tajnosnubná abonentní skupiny Evy Tálské (E. T.) ; Proklatě suverenné abonentní skupina Petera Scherhaufera (P. S.), Bláhově poetická abonentní skupina Boleslava Polívky (B. P.) a deset dalších divadelních akcí navracející se různými způsoby do legendární minulosti Divadla Husa na provázku.

Festival byl oficiálně zahájen 4. října 2007 speciálním dílem improvizačního večera 40/1 JIŘÍ KNIHA SI DĚLÁ JASNO V MINULOSTI na téma režiséři DHNP. Na tento pořad posléze navázaly komponované večery pod názvem JINÝ CAFÉ věnované kmenovým režisérům a legendárním osobnostem divadla Husa na provázku, kteří byli tímto symbolicky uvedeni do Procházkovy síně slávy.

Vzpomínalo se lehce, bez sentimentu, ale o to s větší úctou, velmi často za doprovodu hudby a tance.

Tématické večery zahájila dark ambient invokace 4O/3 JINÝ CAFÉ: OPERA SCHERHAUFER v režii Zdeňka Plachého. Experimentální montáž propojující videoprojekci s performancí využívala citace z Scherhauferových textu, studií a osobních zápisků o divadle. Vše zakomponováno do hudebního oratoria Petra Kofroně.

Druhý večer s názvem 40/ 4 JINÝ CAFÉ: BALADA PRO ZDEŃKA POSPÍŠILA v režii Ondřeje Elbela byl naopak divákům představen formou divadelní zkoušky, na níž se scházejí Milan Uhde a Miloš Štědroň, aby se společně pokusili rekonstruovat své zážitky na spolupráci se Zdeňkem Pospíšilem.

Miloši Štědroňovi jakožto kmenovému skladateli DHNP je zároveň věnován třetí díl 40/5 JINÝ CAFÉ: SAUNA VZPOMÍNEK MILOŠE ŚTĚDRONĚ. Režisér Vladimír Morávek se rozhodl pro intimní rozhovor s Milošem Štědroňem, který připomněl zejména všechny souvislosti založení sdružení Husa na provázku na podzim roku 1967. Součástí večera se staly úryvky z opery M. Štědroně Švejk aneb Madrigalové scény v podání hudebního seskupení Affetto, propojené s hudebně divadelní koláží s podnázvem „na okraj notových záznamů“ čerpající z dobových kritik a autentických záznamů o inscenacích.

Další díl cyklu byl určen Boleslavu Polívkovi – 40/6 JINÝ CAFÉ: HVĚZDA NAD BRNEM: BOLESLAV POLÍVKA. Autor, herec a režisér Jiří Jelínek připravil společně s Jiřím Knihou komponovaný večer klauniád, jenž tématicky vycházely z Polívkových autorských kreací na provázku, např. Pecca versus Čorba, Poslední leč.

Závěrečná část cyklu patřila poslední žijící kmenové režisérce Evě Tálské – 40/7 JINÝ CAFÉ: EVA TÁLSKÁ JAKO TAKO. Večer zahájila videoprojekce pouliční vánoční inscenace Betlém, natočený Českou televizí v roce 1996, na níž navázala diskuse diváků s Evou Tálskou. Hlavním moderátorem diskuse se stal Petr Oslzlý, který z pozice dlouhodobého pamětníka a zároveň spolupracovníka Evy Tálské shrnul její dosavadní inscenační tvorbu a připomenul klíčové inscenace. Z opačné pozice nováčka souboru vstupoval do diskuse Jiří Kniha, jenž s pomocí archivních dokumentů otevíral prostor k širší debatě o smyslu divadelního díla a jeho společenské funkci.

Cyklus Procházkova síň slávy si našel vlastní osobité diváky, jenž se skládaly jak z pamětníků diváků, tak i bývalých zaměstnanců Divadla Husa na provázku. Svou účastí, dotazy i přiblížením vlastních zážitků napomohli ke sdílení legendární minulosti, jenž zároveň přinesla nový úhel pohledu na současné směřování Divadla Husa na provázku.

V průběhu podzimu se kromě těchto tématických večerů připravovala velmi intenzivně inscenace 40/8 LÁSKY JEDNÉ PLAVOLÁSKY v režii Vladimíra Morávka. Vladimír Morávek během léta připravil autorskou úpravu původního filmového scénáře a získal souhlas Miloše Formana k výrazné úpravě, vycházející z časového posunu intimního příběhu deziluze „jedné plavovlásky“, k metafoře deziluze českého národa v roce 1968. Jevištní přepis tak nevznikl pouze jako převedení filmu na divadlo, ale od počátku akcentoval atmosféru blížícího se historického zvratu, který Forman ve svém díle „nevědomky“ předpověděl. Do scénáře byly vloženy esejistické úvahy brněnského profesora, spisovatele, básníka a filmového teoretika Pavla Švandy, mapující křehkost doby; autentické záznamy z televizní diskuse jara 1968 mezi E. Goldstúckerem a K. Winterem; přepis telefonického rozhovoru A. Dubčeka s L. Brežněvem, manifest Divadla Husa na provázku; a konečně i autentický záznam rozhlasového vysílání ze 21. srpna, který propojuje metaforicky noc plavovlásky Aničky u Mildových rodičů s noci, která změní na dlouhých dvacet let život českého národa.

Tuto zvláštní naději mísící se s tušením hořké budoucnosti vyjádřil Vladimír Morávek především za pomoci hereckého souboru, který pod jeho vedením směřoval k osobitým jevištním kreacím, přesahující původní charaktery formanových postav. Atmosféru 60. let pak dotváří především živá kapela Meteor z Prahy a scéna Martina Ondruše, rozdělující jeviště na dva hrací prostory, mezi nimiž dominuje taneční parket. Premiéry se zúčastnila řada osobností i pamětníků let šedesátých, včetně citovaného Pavla Švandy, který velmi ocenil úpravu původní předlohy. Inscenace se tak stala nedílnou součástí Divadla v pohybu VIII. a zároveň se stala pilotní inscenací mezinárodního Projektu 68/89, věnující se problematice dvou historických mezníků společně s Divadlem Archa, Hamburským divadlem Kampnagel, a berlínským divadlem Sophiensaele, kde by se zároveň měly odehrát v jazykových úpravách reprízy tohoto představení. První část festivalu vyvrcholila v prosinci vánočním koncertem 40/9 NEKONEČNÝ VALČIK JIŘÍHO BULISE v režii Břetislava Rychlíka vzdávající hold brněnské skladatelské legendě a konečně 40/10 EXCENTRICKÝM BÁLEM na počest 40. výročí. Veškeré přípravy excentrického bálu se ubírali především k oslovení co nejširšího počtu herců, režisérů, scénografů, skladatelů, spisovatelů a výtvarníků, kteří prošli Divadlem Husa na provázku od jeho založení až po součsnost. I scénografické řešení jednotlivých prostorů divadla vycházelo z původních grafických návrhů Husy na provázku, plakátů, fotografií, scénických objektů. Ve stylu retro 68 se v předposlední den v roce „symbolicky“ protančilo několik generací herců, režisérů a výtvarníku Divadla Husa na provázku. Pokřtěno bylo taktéž speciální číslo časopisu ROZRAZIL věnující se čtyřicetileté historii divadla.

Všechny akce Divadla v pohybu VIII si získaly oprávněný zájem diváků i kritiky, zejména pak rozhlasových a televizních médií, která v rámci cyklu Procházkova síň slávy měla možnost natočit rozhovory a dokumenty mapující legendární minulost divadla. Zároveň byla pořízena videodokumentace všech akcí jako podkladový materiál k připravovanému dokumentu Aleše Záboje Divadlo Husa na provázku jako hnutí ve spolupráci s českou televizí. K první části Divadla v pohybu byl vydán Katalog Divadla v pohybu VIII, jehož součástí je i krátká prezentace fotografií ze všech akcí. Při této příležitosti byly také zahájena přípravy knihy o Evě Tálské, jejíž nová inscenace v březnu 2008 se stane hlavním bodem oslav druhé poloviny sezóny.

I přes tento programově i časový nabitý provozní plán se divadlu podařilo v tomto roce taktéž uskutečnit čtyři reprízy dvanáctihodinové scénické fresky SVLÉKÁNÍ Z KŮŽE. Dvakrát v domácím prostředí a poté jako hosté Divadla Archa a Multifunkčního prostoru Bazilika v Českých Budějovicích, kde divadlo zároveň v průběhu roku hostovalo postupně se všemi čtyřmi díly projektu Sto roků kobry. Proběhly taktéž dva večery tzv. Kabinetů Dostojevského, jehož vzácnými hosti byli Jaroslav Šabata a Milan Uhde (1. 2. 2007) a Karol Sidon s Tomášem Halíkem ( 5. 3. 2007). V březnu opět uvedlo všechny své dosavadní premiéry v rámci pražské přehlídky v divadle Archa s velkým ohlasem. Prezentace dosavadní činnosti pak vyvrcholila již na zmiňovaném Kočování s Provázkem, v Hradci Králové a Karlových Varech. Souběžně hostovalo Divadlo Husa na provázku v průběhu celého roku 2007 se svými menšími inscenacemi (Růžový panter, Baletky, Zahradní slavnost) po celé české republice a reprezentovalo české divadlo i v zahraniční viz výše uvedený zájezd projektu Sto roků kobry.

DALŠÍ AKTIVITY DIVADLA HUSA NA PROVÁZKU

Kromě hlavního dramaturgického směřování divadla v roce 2007 zaměřující se na nové inscenační projekty a oslavu 40. výročí, se umělecké vedení zaměřovalo na řadu dalších aktivit překračující činnost divadelní instituce, ale otevírající se taktéž jako centrum kulturního života obecně.

HOSTÉ DHNP

Už druhým rokem pokračuje pravidelné hostování souborů a divadel a inscenací které Divadlo Husa na provázku považuje za zásadní divadelní události roku. V tomto roce jsme pro diváky připravili 15 hostujících inscenací, z nichž většina získala řada prestižních ocenění, za všechny jmenujme alespoň absolutního vítěze Cen Alfréda Radoka Tři Mušketýři plzeňského divadla Alfa a dlouhodobou spolupráci s pražským Divadlem Archa (SenAnderSen, 8 Polib prdel kosům)a Klicperovým divadlem v Hradci Králové (Dámská šatna, Petrolejové lampy). Dále při festivalových akcí s nezávislými divadelními skupinami – Buranteater (V podpostelí), Divadlo Neslyším (Abeceda), Divadlo Anpu (Zvoník od Matky boží), Divadlo Dno (Cirkus), atd.

VÝSTAVNÍ ČINNOST

Divadlo ve spolupráci s významným českým sběratelem a kurátorem a spolumajitelem Wanniecek Gallery Richardem Adamem pokračuje taktéž v konceptu výstav současného českého a slovenského malířství. V roce 2007 se uskutečnilo celkem 10 výstav (Petr Kožíšek, Nejmladší studentská generace, Ondřej Kopal, Kolaborace, Současná slovenská malba I-III, atd.) utvářející zásadní pohled na nejmladší generaci malířů. Richard Adam zvolil pro první půl rok dvě sólové výstavy – Petr Kožíšek, Ondřej Kopal, které proložil soubornými výstavami studentů, čerstvých absolventů vysokých škol FAVU a AVU, či nově vznikajících výtvarných skupin (Nejmladší studentská generace, Rafani, atd.). Díky těmto komponovaným výstavám měl divák Divadla Husa na provázku možnost seznámit se např. s Petrem Písaříkem, Ludkěm Rathouským, Alicí Nikitovou, Robertem Šalandou, Markem Medunou, Jiřím Frantou, Danielem Bednářem, Lukášem Karbusem, Anežkou Hoškovou,Evou Koťátkovou, Radoslavem Zrubcem a jejich odlišnými přístupy k malbě. Většina obrazů výše uvedených autorů byla zároveň zastoupena i na významné souborné pražské výstavě AKNÉ v Rudolfinu. Druhá půle sezóny byla zahájena vernisáží brněnské výtvarné skupiny KOLABORACE (Ondřej Kovář, Karel Gregor, Ivan Krajíček) a poté následoval cyklus současné slovenské malby (Výběr současné slovenské malby I – III.), který se zaměřoval především na znovu objevení „klasického malířství“ jako reakce na dlouhodobou tradici slovenského konceptualismu. V souborných výstavách byli mj. zastoupeni studenti a absolventi Akademie výtvarných umění v Bratislavě a Košicích - např. Ivan Csudai, Jana Farmanová, Rudolf Sikora, Juliana Mrvová, Dávid Baffi a Boris Sirka.

FILMY, DISKUSNÍ VEČERY

V rámci dalších projektů divadlo Husa na provázku pozvalo poslední film v produkci Čestmíra Kopeckého A bude hůř, a spolupodílelo se na slavnostní premiéře dokumentu Břetislava Rychlíka Salve Moravia. Zahájilo taktéž dva mezi žánrové projekty. Prvním byl diskusní večer na počest vydání nového čísla časopisu Rozrazil s Ester Kočičkovou. Ester Kočičková si ve spolupráci s Větrnými mlýny zvala na tento večer zajímavé osobnosti, kteří byli zároveň přispěvateli jednotlivých čísel Rozrazilu a formou neformální diskuse prokládanou šansony Ester Kočičkové rozmlouvali nad různými tématy. Hosty pořadů byli např.Druhým projektem se stal komponovaný večer Režiséři pod vlivem, na němž se scházejí čeští filmový režiséři, aby představili některý ze svých plánovaných projektů a zároveň umožnili divákovi přímé setkání a možnost diskuse na filmy. Hostem prvního listopadového uvedení se stal divadelní a filmový režisér Petr Zelenka.

Rok 2007 byl pro Divadlo Husa na provázku přelomový. Potvrdila se v něm životaschopnost nového složení souboru, dokončila jeho revitalizace. Ruku v ruce s výrazným omlazením souboru přišlo i omlazení publika. Divadlo Husa na provázku se na úpatí svého jubilea stalo neobyčejně vitálním organismem s ambicí být zásadním hybatelem kulturního života ve městě- přičemž se výrazně profiluje provázkovské zaměření na středoškolskou a vysokoškolskou mládež. Původní idea zakladatelů Husy na provázku nebýt jen repertoárovým divadlem, které chrlí premiéru za premiérou- anýbrž být ze všeho nejvíc hnutím, otevřeným prostorem pro nejodvážnější, nejneobyčejnější a nejkurióznější pomysly divadelní a paradivadelní fantazie nabyla v roce 2007 nové síly. Manifestační setkání generací na Jubilejním excentrickém bálu Provázku, kterým loňský rok v našem divadle vyvrcholil, to prokázalo víc než zřetelně.

Rok 2007 byl pro Divadlo Husa na provázku těžký - a úspěšný.

(Převzato odsud: http://www.provazek.cz/archiv.aspx)

pátek 8. května 2009

Hodnota, kterou přinesl Lisabon

„Odcházející premiér Mirek Topolánek použil při včerejším projednávání Lisabonské smlouvy v Senátu zajímavé a dosud nepříliš používané spojení.

V proudu slov, jemuž vévodily apely na odsouhlasení dohody ve jménu českých národních zájmů, kde jako nejdůležitější vystupuje nutnost "být součástí integračního procesu v Evropě", padl i výraz "kompromisní vůle".

Velké je nezdravé
Premiér hovořil o "podřizování se kompromisní vůli", které přináší výhody i nevýhody. A podobně jako po něm většina senátorů ta pro a proti popsal. Většina z nich je dobře známa: menší síla českých hlasů, rozšíření většinového hlasování apod. Ale s výjimkou premiéra se při jejich vyjmenovávání, parodování a karikování téměř nikdo neohlížel na to, že probírá výsledek kompromisu sedmadvaceti zemí.

Hledání kompromisní vůle je základním východiskem Evropské unie, praktickou náplní ideje propojování Evropy. Česko vstupovalo do unie s vědomím, že bude-li chtít v tomto společenství žít, bude-li chtít využívat jeho výhod, nebude nikdy jediným suverénem, nýbrž bude se muset o suverénní sdílení společně vytvářeného prostoru dělit.

Spor o Lisabonskou smlouvu v Senátu se opět zvrhl na otázku, jak moc je tato dohoda vykročením k federálnímu státu či jeho přímým zakládáním. Senátoři ODS, kteří hlasovali proti, měli prakticky jedinou námitku - Lisabon je základem federace, proto pro něj odpovědný senátor nemůže hlasovat, a to vzdor tomu, že nikdo nepotvrdil, že by Lisabonská smlouva byla v rozporu s českou ústavou. A tudíž, že by se Česko stávalo jedním z mnoha federálních států.

Námitka federalizace a centralizace je prostým vyjádřením jednotlivých politických vůlí (ve výsledku včera neúspěšných), které vstupují do střetu s ostatními.

Není to názor o sobě, který by znamenal, že věci se mají tak a tak. I slova jako federalizace a centralizace jsou bez příslušných souvislostí (kde, jak, proč) významově spíše neutrální a pouze kontext rozhoduje, zda škodí či přinášejí prospěch. Čeští senátoři hlasující proti používají slova jako federace nebo centrum jako absolutní pejorativa, kumulovaná v novotvaru superstrát, odkazující na obrovské nezdravé porce u McDonald's (supersize) nebo na Supermana čili nadčlověka (ale kdo by toho milého muže s velkým S na prsou neměl rád?).

Co vzešlo z boje
Kompromisní vůle sedmadvacítky, na níž se podílela i česká reprezentace (a to nikoli okrajově, protože u příprav původní evropské ústavní smlouvy seděli čeští zástupci, o lisabonské verzi se také nejednalo ve stylu diktátu o nás bez nás, jak se občas naznačovalo), má ovšem jinou kvalitu.

A to právě v tom, že je už vybojovaná a sdílená. Že vychází z úporného dlouhodobého boje zástupců národních suverénů.

A neslibujeme si nic...
A potom je tu frivolní a poetická etymologie. Latinské sloveso compromittere, z jehož významového pole pojem kompromis bere energii, znamená, doslova čteno, "vzájemně si něco slíbit" (com-promise atd.).

To, že se v Evropě najde sedmadvacet zástupců národních vůlí, kteří si dokážou něco vzájemně slíbit, je přece velká hodnota. A mnohem větší závazek než odpovědnost osobní politické filozofii nebo vůči jedné vyhraněné skupině voličů. Někteří senátoři ODS, kteří by před pár týdny pro Lisabon nezvedli ruku, to naštěstí pochopili.

Škoda jen, že magická moc kompromisní vůle působí téměř výhradně, když Česko vstupuje do mezinárodní hry. Asi je k tomu opravdu zapotřebí širšího kontextu, který doma zatím chybí. A tak není divu, že si tu navzájem neslibujeme už skoro nic.“

(Fischer, Petr: Hospodářské noviny 7. 5. 2009; vi též tady: http://hn.ihned.cz/c1-37005150-hodnota-kterou-prinesl-lisabon)

čtvrtek 7. května 2009

Unaven

Unaven

z intelektuálních

debat,

odcházím se

ožrat

a pak jebat...


(Plíhal, Karel: Jako cool v plotě, s. 157)

pátek 1. května 2009

Kapitoly z dějin přepodstatňování jednoho divadla (3)

"Jen ten, kdo CELÝ vhodil se někdy na JEDNU kartu a pod JEDINÉ rozhodnutí, jen ten, kdo celou minulost vrhl do sázky, aby ji ve vteřině buď tisíckrát zmnoženou získal, nebo celou ztratil... jen ten ví, jaké vykoupení a posvěcení, jaké stupňování a jaká očista života je v EXPERIMENTU.Celé PŘEPODSTATNĚNÍ." (F. X. Šalda)


O finalizaci ideové obnovy jednoho divadla, jež byla tak velkolepá, až nám to vyrvalo kompot z ruky. Bylo to veliké (!!), aneb třetí pokračování z dějin přepodstatňování Divadla Husa na provázku:


Luboš P. Veselý
(Foto Jef Kratochvil; Divadlo Husa na provázku)

2006

Rok 2006 byl pro Divadlo Husa na provázku přelomový. Rozhodovalo se v něm o životnosti nového složení divadla. Do divadla nově přibyli herci Robert Mikluš, Jakub Šmíd, Andrea Buršová a Vendula Kasalická. Stali se vítězi velkého konkurzu, které divadlo pořádalo na jaře.
Na post tajemnice nastoupila Soňa Kalužová. Vzhledem k přibývajícím aktivitám divadla byla taktéž posílena externí manažerská spolupráce. Ke spolupráci na zahraničních projektech byli přizvány Lucie Němečková, fesitvalové akce a hostující inscenace zajišťovala Zuzana Povýšilová. Jiří Jelínek se stal na půl úvazku režisérem divadla, Petr Minařík druhým dramaturgem. Z divadla odešel Radim Fiala a Jaromír Nosek. Tři herečky nastoupily na mateřskou dovolenou: Gabriela Štefanová (ke 1.1), Kateřina Jebavá (ke 30.4.) Dita Kaplanová (ke 30.6.).

První premiérou roku byl čtvrtý, závěrečný díl projektu Sto roků kobry. Divadlo ho uvedlo pod názvem Bratři Karamazovi: Vzkříšení. Inscenace s podtitulem finále tak velkolepé, až vám to vyrve kompot z ruky se zkoušela ve velmi vypjaté atmosféře, komplikované obrovským očekáváním veřejnosti. Finále zkoušení pak bylo poznamenáno odchodem Radima Fialy z divadla, stejně jako složitým seznamem alternací, které se navíc v průběhu zkoušení měnily. Výsledkem nicméně byla inscenace, která pak v anketě Divadelních novin o inscenaci roku získala šest a půl hlasu – a stala se po Hamletovi Dejvického divadla druhou nejúspěšnější činohrou českého divadla v roce 2006.
Druhou premiérou roku se stala Rychlíkova úprava slavné Gogolovy komedie Revizor. Inscenace vyvolala značné napětí, neboť avizovala, že se bude otevřeně inspirovat politickými a společenskými poměry v Brně. Chvíli se zdálo, že vypukne i jakási mediální strkanice kolem výsledného tvaru, nakonec ale vznikla inscenace spíše zábavná - což brněnské publikum kvitovalo velkými návštěvami, které stále trvají. V roli Hejtmana v divadle hostoval Cyril Drozda. Po delší době na grafickém designu inscenace s divadlem spolupracoval Boris Mysliveček.
Jako třetí premiéra vznikla autorská inscenace Jiřího Jelínka Svůdné J. Juanovský mýtus je tu zpracován jako kratochvilné hraní si na tisícero variant vztahu žena a muž. Po premiéře angažoval Vladimír Morávek Jiřího Jelínka jako druhého režiséra souboru.
V květnu 2006 pořádalo divadlo herecký konkurz, do nějž se přihlásilo celkem 91 uchazečů. Do druhého kola následně postoupilo 65. Vybráni byli na základě třetího kola čtyři absolventi JAMU – Vendula Kasalická, Andrea Buršová, Robert Mikluš, Jakub Šmíd, současně byla navázána externí spolupráce s dalšími pěti uchazeči.
V červnu 2006 měly premiéru dva exkluzivní projekty, v nichž se divadlo rozhodlo navázat na druhdy jedinečné hrátky Provázku s tzv. nepravidelným prostorem.
Prvním projektem se stala jedinečná autorská adaptace autorů Střeženého Parnassu Jiřího Šimáčka a Zdenka Plachého Všechny Shakespearovy ženy. Představení se hraje v technických kójích skladu kulis a svým formálním uspořádáním si záhy po premiéře zjednalo velké nadšení. V klíčové roli se poprvé na Provázku představil Martin Dohnal. Režii měl Zdenek Plachý. Autorem scénografického konceptu byl Vladimír Morávek. Inscenace získala několik hlasů v anketě Inscenace roku 2006.Souběžně v divadle vznikala další autorská inscenace Jiřího Jelínka Kabaret GAGA. Hraje se v cirkusovém stanu, který pro tyto účely divadlo na jaře pořídilo.
Cirkusový stan byl taktéž využit během dětského festivalu Pohádkový týden na Provázku.
O prázdninách bylo divadlo vyhrazeno projektu spřáteleného nakladatelství Větrné mlýny Měsíc autorského čtení.
Druhou půli roku 2006 divadlo odstartovalo srpnovým soustředěním v Malé Morávce.
Tendence otevírání se Divadla Husa na provázku tu měla být završena zkoušením nového vydání slavného scénického časopisu Rozrazil - tentokrát na téma Brno je Brno je Brno.
Inscenace, na jejíž přípravě spolupracovalo devět dramatiků a šest režisérů, se stala prubířskou zkouškou otevřenosti nového vedení divadla. Ve třech měsících bylo třeba absolvovat obrovské množství zkoušek, domluv, udělat tisíce kompromisů - to vše v cestě za společnou výpovědí. Vše přitom komplikovala okolnost, že souběžně s divadelním Rozrazilem vznikala i televizní verze projektu, premiérovaná jen deset dní po prvním uvedení divadelní verze na programu ČT 2. Zkoušení bylo hektické a plné tenze. Režiséry jednotlivých částí byli pánové Pitínský, Rychlík, Maceček, Plachý, Morávek a Jelínek. Autory byli pánové Goldflam, Uhde, Kafka, Šimáček, Rychlík, Steigerwald, Drozda, Zelinský a další. Jakkoli bylo přijetí Rozrazilu rozporuplné, stalo se mimořádnou událostí divadelního podzimu v Čechách a sjednotilo na tři měsíce brněnskou divadelní alternativní scénu.
Zkoušení Rozrazilu bylo přerušeno dvěma zásadními událostmi. Jednak uvedením prvního dílu napříště pravidelného improvizačního večírku s názvem Jiří Kniha hledá partnera v režii Vladimíra Morávka, jednak premiérou jedenáctihodinové scénické fresky podle Dostojevského Svlékání z kůže v rámci festivalu Idioti na provázku aneb Evropské dny Fjodora Michajloviče Dostojevského. Týdenní festival Idioti na provázku byl zcela vyhrazen představením, filmům a výtvarným performancím inspirovaným ruským géniem.
Improvizační večírek se stal vyhledávaným diváckým titulem, pro herce pak novým adrenalinovým sportem. Svlékání z kůže zase evropskou divadelní události, nadšeně přijatou kritikou i laickou veřejností. Vladimír Morávek získal za tento projekt Zvláštní cenu Festivalu České divadlo 2006. Jiří Vyorálek byl nominován na cenu Thálie za všechny mužské role této fresky.
V listopadu se divadlo účastnilo v maďarské Budapešti setkání divadel visegrádského prostoru nad společným tématem. Pro první ročník tohoto setkávání byla vybrána klasická maďarské hra Čongor a víla, kterou ve výrazné úpravě maďarské road movie režíroval Jiří Jelínek.
Posledními dvěma premiérami roku se stala Morávkova režie Pitínského textu Český betlém a Jelínkova autorská inscenace Růžový panter?. Inscenace Betléma vznikla jako příležitostná črta v době adventu, získala si však velké nadšení provázkovského publika. Ještě před brněnským uvedením s ní Provázek hostoval v New Yorku, kde rovněž získala velký ohlas. V čase newyorského hostování části souboru vznikala souběžně již třetí Jelínkova autorská inscenace na motivy všech slavných detektivů světa.
Rok 2006 byl zakončen silvestrovským dílem improvizačního večera Jiří Kniha hledá partnera, v němž se účastnilo několik hostů (Jan Budař, skupina Maraca) a vystoupilo celkem 15 improvizačních dvojic.

Divadlo Husa na provázku taktéž v roce roce 2006 pravidelně hostovalo v spřízněném Divadle Archa Praha a Divadle Bazilika v Českých Budějovicích s inscenacemi Balada pro banditu a projektem Sto roků kobry (viz tabulka hostování Divadla Husa na provázku).
Dále se zúčastnilo prestižního festivalu v Hradci Králové, kde slavilo úspěch se svou inscenací Bratři Karamazovi: Vzkříšení, festivalu České divadlo v Praze, kde za obrovského zájmu publika uvedlo všechny čtyři díly tetralogie podle Dostojevského Sto roků kobry.
Na podzim 2006 uskutečnilo divadlo taktéž dva zahraniční výjezdy.
V maďarské Budapešti se zúčastnila část souboru setkání divadel visegrádského prostoru nad společným tématem. Na základě grantu Visegradského fondu vznikl projekt propojující čtyři alternativní soubory.Pro první ročník tohoto setkávání byla vybrána klasická maďarské hra Čongor a víla.
Na závěr roku Divadlo Husa na provázku reprezentovalo českou kulturu v New Yorku s inscenací Betlém aneb Komedie o narození. Inscenace byla součástí kulturního týdne Českého centra v New Yorku, kterého se účastnila řada význačných hostů, včetně Václava Havla.

Divadlo Husa na provázku převzalo v roce 2006 několik významných ocenění. Za projekt Svlékání z kůže obdrželo Divadlo Husa na provázku Zvláštní cenu festivalu České divadlo. Za ztvárnění ženských rolí v projektu Svlékání z kůže byla Eva Vrbková nominována na Cenu za ženský herecký výkon festivalu České divadlo. Za mužské role ve stejném projektu byl Jiří Vyorálek nominován na Cenu Thálie 2006. Nejnověji obdrželo divadlo od Nadace Alfréda Radoka nominaci na Divadlo roku.

(převzato odsud:http://www.provazek.cz/archiv.aspx)

čtvrtek 30. dubna 2009

Kapitoly z dějin přepodstatňování jednoho divadla (2)

Po "Raskolnikovu jeho zločinu a jeho trestu" tu běží o více-méně (spíše více) etapu přepodstatnění tohoto divadla (nijak to nesouvisí ideologiemi ani politickými režimi právě vládnoucími);a to aniž by bylo zanevřeno a zapomínalo se na vše, co tu vzniklo v časech dávno minulých i nedávných. Naopak, celé přepodstatnění se děje , někdy úspěšnějí / někdy méně, s vědomím tradic tohoto divadla - Díky Bohu a Vl. Morávkovi (!!!):

"Jen ten, kdo CELÝ vhodil se někdy na JEDNU kartu a pod JEDINÉ rozhodnutí, jen ten, kdo celou minulost vrhl do sázky, aby ji ve vteřině buď tisíckrát zmnoženou získal, nebo celou ztratil... jen ten ví, jaké vykoupení a posvěcení, jaké stupňování a jaká očista života je v EXPERIMENTU.
Celé PŘEPODSTATNĚNÍ." (F. X. Šalda)

Z dějin přepodstatňování podruhé:


Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest: Petr Jeništa a Pavel Zatloukal
(Foto Jef Kratochvil; Divadlo Husa na provázku)


2004

V lednu se uskutečnila premiéra druhé části projektu Sto roků kobry režiséra Vladimíra Morávka a ansámblu divadla. Za účasti hostů byla tato inscenace, náročná po všech stránkách, nejen provozně technických, ale i hereckých a režijních, nazkoušena v neuvěřitelně krátké době. Soubor se popral s tak náročným úkolem, jakým bezesporu nazkoušení dvou samostatných inscenací podle F.M.Dostojevského ve třech měsících je, s nebývalou vervou a nasazením. Ozývaly se dokonce hlasy, tvrdící, že viděly divadlo v noci jemně světélkovat. Obě inscenace se na každý pád stávají divácky velmi atraktivními i přes svou náročnost a hloubku ponoru v Dostojevského světě.V dubnu měla premiéru nová původní divadelní hra Hvězdy nad Baltimore - Luboše Baláka. Hra je o životě a smrti geniálního komika Vlasty Buriana, o jeho osudech během druhé světové války a okupace a po únoru 1948, kdy byl tento komik odsouzen za kolaboraci z nacisty. Pro spolupráci se podařilo získat někdejšího člena Divadla Husa na provázku Bolka Polívku, který hraje hlavní roli Vlasty Buriana. Inscenace není adorací Vlasty Buriana a jeho činů, spíš se pokouší objasnit dobu po roce 1948, kdy soudy zmanipulované Státní bezpečností již dávno nerozhodovali o lidských osudech demokraticky. Režisér J.A.Pitínský se vyjádřil v tom smyslu, že si na roli Vlasty Buriana nedokáže představit nikoho lepšího než je Bolek Polívka, principem totiž není ilustrovat Buriana a jeho styl, ale vytvořit mu na jevišti partnera.Cult Fiction byl opět originální divadelní projekt, série divadelních představení jejíž konečné číslo nebylo určeno. Cult Fiction byl exkurzí, divadelní antologií kultovního románu. Cult Fiction I - Rybí hudba se věnoval dílu Ch. Bukowského, I. Welsche a R. Brautigena. Povídky adaptovali a do scénického karnevalu světa kultovního románu, formou hraných scén, songů, skečů a rychlých střihů, převedli Luboš Balák a Pavel Baďura. První díl byl uveden v květnu.Divadlo se na konci sezóny - v červnu, zúčastnilo se svými inscenacemi Festivalu divadla v pohybu, který pořádalo, respektive již jeho šestou část, Centrum experimentálního divadla. V říjnu tohoto roku Projekt sto roků kobry obrazně dovršil svých pětasedmdesáti let. Režisér Vladimír Morávek opět vyburcoval divadlo k horečnatým výkonům a bezesným nocím jejich divácky opět velmi oblíbeným výsledkem byla inscenace, nominovaná také v několika divadelních anketách, inscenace F.M.Dostojevského románu Běsi - Stavrogin je ďábel. A zatímco Hradišťan klasicky uzavíral vánočním koncertem rok v divadle, na zkušebnách se již chystaly premiéry dvou následujících titulů na leden příštího roku.


2005

Divadlo Husa na provázku, prochází od ledna 2005 restrukturalizací a ideovou obnovou. V druhé půli sezony, tedy od ledna uvedlo v premiéře čtyři inscenace - Hromadná vražedkyně a její přátelé, druhý díl jedinečného projektu mapujícího kultovní autory - Cultfiction, inscenaci na motivy sedmi povídek Artuara Connana Doyla - Sherlock Holmes, komorní inscenaci Modrovous, která vznikla v koprodukci s nezávislým divadelním sdružením a byla oceněna cenou Max. Zároveň se divadlo technicky a dramaturgicky chystalo na závěr sezony - Festival sedmi smrtihlavů, a pokusně zavedlo jako vstřícný krok k divácké obci předplatné v dramaturgické linii nazvané Krvavá sezóna. Divadlo v dubnu absolvovalo výročí s nejdéle hranou inscenací - Rozvzpomínání v režii Ivo Krobota, která je stále na repertoáru a divácky oblíbená. Dva zahraniční zájezdy - v květnu do polské Toruně (Festival Kontakt Torun, inscenace Kníže Myškin je Idiot) a v červenci do italského Cividale (Mittel fest do Civdale, Rozvzpomínání) - potvrzují, že divadlo neztratilo svou mezinárodní prestiž, naopak ji úspěšně buduje. Zlomovým pro divadlo byl nástup do nové sezony, tedy do sezony 2005/2006 odstartovaný Festivalem Sedm žlutých praporů, aneb Nová smlouva, kterým se zároveň prezentoval a ustavoval nástup nového uměleckého vedení divadla a ideové koncepce. Luboše Baláka, pro kterého byl Festival sedmi Smrtihlavů jakýmsi rozloučením s érou jeho uměleckého vedení Provázku, vystřídal Vladimír Morávek, pro kterého byl Festival Sedm žlutých praporů příznačně nazvaný Nová smlouva otevřením divadla a jeho koncepce ideového vedení divadla. Oba festivaly byly součástí Konceptu Divadla v pohybu, a prezentovaly se jako jednotlivé díly tohoto projektu. Po nástupu do nové sezóny divadlo prošlo také reorganizací personální, přišlo několik nových herců do souboru divadla (David Steigerwald, Jiří Kniha, Jiří Jelínek) a nových organizačně technických pracovníků do vedení divadla (Bára Vrbová, Martina Měšťanová, Edita Marholtová) a proměnilo se vedení divadla - uměleckým šéfem se stal Vladimír Morávek a intendantem divadla Čestmír Kopecký. V takto obměněné sestavě divadlo v nové sezóně v rámci dramaturgie Nové smlouvy uvedlo obnovené premiéry her v novém obsazení -Zahradní slavnost, Rozvzpomínání. Zbrusu novou Baladu pro banditu, inscenaci Paris, několik inscenačních cyklů - Budař hoří, Vaření polívky, Taneční večírek jednonohých, a chystá se v na začátku roku 2006 završit projekt inscenací Sto roků kobry, závěrečnou částí Bratři Karamazovi: VzkříšeníDivadlo bylo nominováno v několika anketách odborné veřejnosti či kritiků, a v prestižní anketě Ceny Alfréda Radoka v několika kategoriích, jako divadlo roku, za nejlepší herecký výkon (Jan Budař- Stavrogin), za nejlepší inscenaci (Kníže Myškin je Idiot) a hudbu (Petr Hromádka - cyklus Sto roků kobry). Oceněn pak byl Petr Hromádka. Již zmíněnou cenou Max (nejlepší německé drama v sezóně) byla odměněna inscenace Modrovous.Divadlo bylo prezentováno v celkem devadesáti dvou článcích reflektujících vývoj sezóny, z toho v padesáti šesti případech šlo o články- nejen stručné informace (tisk. zprávy).Cultfiction II - Vraždy v ulici Morgue. Další exkurzí, divadelní antologií a průběžným inscenačním průzkumem prostoru kultovního románu se divadlo ocitlo v hájemství života a díla autorů píšících o infernálním svitu našich vystrašených vizí, hrůzy a vůně záhrobní prsti. Tedy v průběžných příbězích života a díla Edgara Allana Poea a Howarda Philipse Lowecrafta. V rámci programového záměru cyklu Cultfiction jsme to opět provedli formou kabaretních výstupů, originálních songů, krátkých dramatických her a tentokráte i za pomocí filmových dotáček.Hromadná vražedkyně a její přátelé byla inscenace přinášející v kombinaci tří dramatických tvarů současnéh skandálního dramatika Georga Taboriho nový a inscenačně zajímavý názor na pojetí ztráty citu v současném světě. Autorskou dramaturgicko-režijní úpravou se text posunul do aktuální roviny a poskytl prostor pro náročnou hereckou kreaci v hlavní roli Miriam Chmelařové, hostu inscenace. V režii Akrama Staňka, také hosta divadla, se dále na inscenaci podíleli Peter Alexander a Michal Bumbálek.Sherlock Holmes. V dubnu DHNP uvedlo premiéru inscenace na základě povídek o legendárním a fenomenálním detektivovi Sherlocku Holmsovi a jeho věrném souputníku Dr. Watsonovi. Předlouhou, kterou dramatizovala režisérka Eva Tálská ve spolupráci s Radanem Koryčanským (hostemv pozici dramaturga) a Lubošem Balákem, se stalo sedm povídek A. C. Doyla, z nichž pak vzniklo pět scénických příběhů - Případ totožnosti, Milverton, Spolek ryšavců, Lepenková krabice a Nezvěstná šlechtična. Představení se stalo další divácky úspěšnou poetickou inscenací, kterými je Eva Tálská na prknech DHNP pověstná a v hlavních rolích excelují Luboš P. Veselý a Petr Jeništa.Modrovous aneb Naděje žen. Inscenace do které se DHNP zapojilo formou koprodukce s občanským sdružením DIVO4, byla uvedena také v dubnu a to na malé - sklepní scéně divadla. Příběh „...ve kterém se lidé ze samé lásky vraždí...“, se dočkal ocenění u kritiky i diváků a byl jako oceněná inscenace Festivalu německého divadla v Praze na festival pozván a reprezentoval již zmíněnou koprodukci. V hlavní roli Luboš P. Veselý.Festival Sedm smrtihlavů - Festival Divadla v pohybu. Jak jsme již zmínili, tento festival uzavíral jednu etapu divadla respektive působení Luboše Baláka na pozici uměleckého šéfa divadla. Divadlo se rozhodlo opustit představu jakéhosi bilancování a naopak se dramaturgie festivalu zaměřila na aktuální společensko-kritickou funkci takovéto kulturní události a rozhodla se v sedmi dnech skrze sedm personifikovaných hříchů naší doby, pojmenovat naše největší slabosti, hříchy a marnosti. Každý ze sedmi dnů vystoupila jedna kapela, jeden spisovatel s aktuální povídkou na dané téma absolvoval autorské čtení, byla zahrána krátká inscenace či skeč na dané téma, hrála jazzová kapela, proběhlo výtvarné performance zaměřené na spolupráci s divadlem, v prostorách divadla a na dané téma, proběhla projekce tématického filmu...a další drobné výstupy. Každým dnem prováděli - jako ony personifikace, herci DHNP. Festival se tak stal kulturní událostí reflektovanou v mnoha médiích a mnoha diváky.Festival Sedm žlutých praporů aneb Nová smlouva - Festival Divadla v pohybu. V září se DHNP, již pod vedením nového uměleckého šéfa, po personálních změnách ve funkcích tajemníka, intendanta a dramaturga divadla pustilo do neméně ambiciózního festivalu. Tento festival byl naopak festivalem zaměřeným na společné prožití nového kulturního fenoménu, respektive přivonění si k auře kulturního brněnského fenoménu DHNP jako divadla - Hnutí. Na festivalu se podílelo několik spřátelených divadel, kapel, výtvarníků a osobností. V rámci festivalu také divadlo poprvé zahrálo v jednom dni tři díly dosud realizovaných inscenací projektu Sto roků kobry - Raskolnikov, jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je Idiot a Stavrogin je ďábel. Každý den byl, za účastí kulturně i společensky významných osobností, zakončen slavnostním vyvěšením jednoho ze sedmi praporů symbolizujících novou éru divadla.První, vlajkovou inscenací nové sezóny v režii Vladimíra Morávka, se v listopadu, poté co jsme v obnovených premiérách uvedli legendární inscenace v novém obsazení, stala Balada pro banditu. Legendární příběh v legendami opředené inscenaci ze sedmdesátých let, se v novém zpracování dočkal aktuálního výkladu, nového hudebního aranžmá, dopsání některých pasáží autorem původního libreta (M. Uhde) a především originálního režijního výkladu legendárního příběhu. To vše bylo okamžitě po premiéře příznivě odměněno jak kritikou, tak diváckým zájmem. V hlavních rolích excelovali Jan Zadražil a Eva Vrbková.V obnovené premiéře na scéně DHNP, v novém obsazení uvedl Jiří Jelínek jako režisér i autor adaptace, několikrát oceněnou a divácky úspěšnou inscenaci Paris - na motivy předlohy W.Shakespeara. DHNP inscenaci uvádí na malé scéně divadla jako netradiční- poeticky lyrický pohled (s lehce groteskní nadsázkou), na tragédii slavného alžbětince - Romeo a Julie.

(převzato odsud: http://www.provazek.cz/archiv.aspx)

středa 29. dubna 2009

Václav Havel Františku Janouchovi (17. 10. 2000)

Františku,
doufám, že až vyletí do povětří Temelín (jako Černobyl), vyletíš s ním. Dost jsi mne naštval, jak jsi mne v tom fofru přepadl a začal mi říkat jakési nesmysly o tom, že když napadám novověkou pýchu, jsem nebezpečnější než ten Tvůj Temelín, protože tím napadám samu VĚDU, a tím ZVÍDAVOST.

Prosím, vzpamatuj se do tohoto světa!

V. H.

(Havel, Václav; Janouch, František: Korespondence 1978-2001, s. 461)

Kapitoly z dějin přepodstatňování jednoho divadla (1)

Lze jen s těží zpochybnit, že je možné - ba pro pochopení Divadla Husa na provázku a jeho geneze v zanedlouho končící dekádě nutné - vymezit etapu před "Raskolnikovem jeho zločinem a jeho trestem" a po něm, respektive po jeho premiéře. Tehdy se nám zjevilo divadlo jako bytostně autentický, svou nekompromisností extrémní a vlastně nový fenomén: neboť - alespoň pro mne, zpětně nahlíženo - to bylo svou povahou více než divadlo. Totiž byla to nová emoce, o které jsem netušil, že mi ji divadlo může zprostředkovat, která mnou hnula a navždy mne změnila. Bylo to, jednoduše a zkrátka řečeno, divadlo jako vášeň!! Vášeň zneklidňující i očistná současně. A nepochybuju, že každého ze zúčastněných (na jevišti i v hledišti) "Raskolnikov" nenechal klidným, každého uhranul a poznamenal: energií a napětím v sále, hereckými výkony, režií, hudbou, tématem samotným; prostě vším!!!

Před nedávnem jsem jinde napsal: po "Raskolnikovu jeho zločinu a jeho trestu" tu běží o více-méně (spíše více) etapu přepodstatnění tohoto divadla (nijak to nesouvisí ideologiemi ani politickými režimi právě vládnoucími);a to aniž by bylo zanevřeno a zapomínalo se na vše, co tu vzniklo v časech dávno minulých i nedávných. Naopak, celé přepodstatnění se děje , někdy úspěšnějí / někdy méně, s vědomím tradic tohoto divadla - Díky Bohu a Vl. Morávkovi (!!!):

"Jen ten, kdo CELÝ vhodil se někdy na JEDNU kartu a pod JEDINÉ rozhodnutí, jen ten, kdo celou minulost vrhl do sázky, aby ji ve vteřině buď tisíckrát zmnoženou získal, nebo celou ztratil... jen ten ví, jaké vykoupení a posvěcení, jaké stupňování a jaká očista života je v EXPERIMENTU.
Celé PŘEPODSTATNĚNÍ." (F. X. Šalda)

Vzhledem k tomu, že za pár týdnů proběhne derniéra "Raskolnikova", dám sem pár kapitol (viz tu: http://www.provazek.cz/archiv.aspx) z dějin přepodstatňování Divadla Husa na provázku:


2000

Prvního dubna se v Brně v provázkovské premiéře po více než třiceti letech od uvedení v Mahenově činohře objevuje na velké scéně Divadla Husa na provázku hra podle lidových podkrkonošských zdrojů Komedie o umučení a vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Režisérka Eva Tálská přizvala velký počet hostů a inscenace se stává s šesti desítkami účinkujících nejlidnatější inscenací v celých dějinách provázku.V červnu se ve spolupráci se Sdružením Serpens a s divadlem Archa rodí a má v Praze premiéru a následné čtyři reprízy projekt Archa 2000 (divadlo v pohybu), který rozehrává Synagogu na Palmovce, opuštěné prostory holešovického pivovaru i celé prostory divadla Archa stejně jako tramvajové vozy, kterými se cestovalo ke vzdáleným k divadelní produkci využitým místům. Archa 2000 byla součástí projektu Praha 2000 – evropské město kultury a po svých pražských uvedeních se i s bezmála sedmitunovým objektem dřevěné archy přesouvá do Brna, kde se za velkého zájmu a nadšených reakcí uskuteční tři představení. Ta rozehrají divadlo Reduta, jež je řadu měsíců v rekonstrukci, část se odehraje na nám. Svobody, na Zelném trhu, samozřejmě i v prostotách Divadla Husa na provázku a celé putování je ukončeno na Brněnské přehradě v hangáru lodní dopravy.V listopadu má premiéru Příběh inženýra lidských duší podle Josefa Škvoreckého, jehož tvůrci jsou I.Krobot a P.Oslzlý.

2001

Divadlo se zcela programově otevírá mladým tvůrcům. V krátkých intervalech za sebou – od konce ledna do konce března jsou odpremiérovány inscenace mladých či dokonce na profesionální scéně debutujících tvůrců – autorů, režisérů, výtvarníků, … Guma gumárum, Vařený hlavy, Bludice.V pašijovém týdnu má premiéru rozhlasová podoba inscenace Komedie o umučení a vzkříšení.Na den dětí připravila režisérka Eva Tálská další pohádku pro děti a jejich rodiče Rozum do hrsti. Její scénář je inspirován bajkami z různých koutů světa. Pohádka se dočkala vřelého přijetí u dospělých i jejich potomků.Od začátku sezony 2001/2002 přichází do angažmá coby režisér, dramaturg a hlavně autor Luboš Balák. Jeho úvodním projektem se stal originální divadelní sitcom seriál Funebráci, s.r.o., jehož jednotlivé díly měly premiéru v měsíčních intervalech. Toto kaskadérské tempo se podařilo udržet do konce roku, a pro jeho náročnost na energii veškerého lidského potenciálu v divadle, musel být projekt pozastaven. Vedle tohoto divadelního seriálu se od září téměř každoměsíčně premiéruje nový komponovaný večer původní hudby Jana Zrzavého s divadelními i filmovými vstupy zvaný Husaparty:// well.com@, který krom hodinu a půl trvajícího ""provázkovského"" programu vždy poskytuje prostor i pro hostující kapely.

2002

Od začátku roku je jmenován novým uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku Luboš Balák. Odstupující Petr Oslzlý zůstává nadále ředitelem Centra experimentálního divadla.V lednu natočila brněnská televize několik představení Labyrintu pro vytvoření televizní podoby slavného provázkovského titulu. Pozastavený náročný projekt Funebráků jeho autor a režisér Balák nahrazuje autorskou inscenací Don Quiote, Viktorka a harmonika.V červnu Eva Tálská představuje další svou autorskou inscenaci Veselka s výrazným hudebním podílem Miloše Štědroně.DHNP se účastnilo mimořádného divadelního festivalu Divadlo na vodě pořádaného Centrem experimentálního divadla, který probíhal v červnu 2002 na Brněnské přehradě. Inscenačními prostory byla zimní loděnice nebo paluba parníku Praha. Pro tuto příležitost připravil soubor dvě originální představení Kabaret Jarry a Kabaret Brecht.Na počátku září (9. až 14. 9. 2002) Divadlo Husa na provázku vyprodukovalo, zorganizovalo a zaštítilo divadelní Festival smíchu, který se konal na venkovní Alžbětínské scéně areálu DHNP-CED. Festivalu se kromě domácího souboru – tři inscenace – zúčastnily i soubory další – Divadlo Vizita, Komediograf (původně inscenace HaDivadla) a Spolek sešlých (složený převážně z kmenových herců HaDivadla a DHNP) se svou Comedií dell'arte.Po natočení inscenace Labyrint světa a Lusthauz srdces se Česká televize - studio Brno rozhodla zaznamenat další inscenaci DHNP Škola šašků. Inscenace byla vůbec posledním dílem Petra Scherhaufera, jeho původní režii pro daný projekt zrekonstruoval nový kmenový režisér DHNP Pavel Šimák. Režii obou televizních přepisů měli Petr Oslzlý a Karel Fuksa.Od počátku září (nejprve na pracovním soustředění) probíhaly zkoušky nové inscenace Divadla Husa na provázku Nadsamec. Na motivy stejnojmenného románu Alfréda Jarryho ji přepsal ""dánský"" dramatik Arthur Nathanson (za tímto pseudonymem se skrývá Luboš Balák). Hru v DHNP zkoušel mladý slovenský režisér Dodo Gombár. První a druhá premiéra Nadsamce – vzhledem k alternaci hlavní postavy Ellen - proběhla tedy 11. a 12. listopadu 2002.Ihned po premiéře Nadsamce začal soubor Divadla Husa na provázku zkoušet další dvě inscenace v režii dvou mladých režisérů – Pavla Šimáka a Tomáše Svobody. V prvním případě je to hra současné dánské autorky Astrid Saalbachové Taneční hodina (naše inscenace nese název Baletky…), ve druhém případě je to hra německého dramatika Bertolta Brechta Zadržitelný vzestup Artura Uie.Závěr roku byl již tradičně završil vánočním koncertem Hradišťan.

2003

Do roku 2003 vstoupilo divadlo lednovou premierou politické hry Bertolda Brechta v režii mladého režiséra Tomáše Svobody. Agresivní hra o mechanismu moci a společenských událostech jejichž jedinou hybnou silou jsou peníze, se stala hned po premiéře vyjímečnou především mimořádným, specifickým a koncentrovaným výkonem Luboše Veselého. Dalším mladým režisérem, který uvedl na začátku roku svou inscenaci byl, tentokrát kmenový režisér souboru, Pavel Šimák. Hra Astrid Selbachové - Baletky vycházející z prostředí baletního kurzu, kde se na pozadí svých snů, tužeb a strastí setkávají ženy všeho druhu se stala za pomoci citlivé režie inscenací plnou humoru a hereckých kreací dam našeho souboru. Druhou režií Pavla Šimáka byla inscenace apokalyptické hry ruského dramatika Nikolaje Koljady - Murlin Murlo. Hra - metafora světa který balancuje na hranici únosnosti, na hranici apokalypsy a sebezničení. Režisér Pavel Šimák se touto inscenací rozloučil se souborem Divadla Husa na provázku.Komorní hrou Posedlost - o posedlosti komikou, smíchem, divadlem a herectvím umělecký šéf Luboš Balák odstartoval svůj nekonečný seriál Posedlost, ve kterém se tématicky mísí jeho autorský příspěvek s humorem netradičním a ještě netradičnějším..Ve stopách a odkazu inscenace Babička adaptovali Petr Oslzlý a Ivo Krobot legendární román národního sebeurčení Haškova Švejka s titulem Švejk a Husa. Formát fetišistické revue naplňovala jak předloha Haškova tak komentáře Františka K. (Franz Kafka) a hudební koláž Zdeňka Kluky a Miloše Štědroně. Hlavní role se zhostil s energií sobě vlastní Tomáš Sýkora.Divadlo se zúčastnilo svými inscenacemi Švejk a Husa, Král Lear, Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň festivalu Prostor v pohybu (5. 9. - 15. 9. 2003), který také pomáhalo spoluorganizovat, a který se konal u příležitosti desátého výročí otevření moderního areálu Centra experimentálního divadla v Brně.sezónu 2003/2004 originálním projektem Losers´festival. Byl to třídenní festival krátkých her na téma loserů. Vydědenců a zkrachovanců, lidí mimo hlavní a převládající morální a mravní proud většinové společnosti. Právě v rozporu s tímto proudem a „náladou“ společností musí uskutečňovat své jednotlivé a konkrétní životy. Jsou to tragické nebo tragikomické příběhy lidí na okraji... V této souvislosti navázalo divadlo spolupráci s mladými režiséry do třiceti let. Chtělo jim dát tvůrčí příležitost, především však chtělo otevřít své brány generačnímu myšlení a konkurenci, která může chod divadla a jeho dramaturgii obohatit pouze v pozitivními impulsy. Mladí režiséři byli vesměs bývalí nebo právě studenti JAMU (Hana Mikolášková, Ondřej Elbl, Pavel Baďura, Jolana Kubíková). Celý třídenní festival, ve kterém bylo uvedeno pět originálních krátkých her (Bar(d), Smokie, Výlet se všemi důsledky, Já, Feuerbach, Jablečný komplot) byl diváky přijat (především mladým publikem) s velkým nadšením. Právě pro úspěšnost celé akce jsme opakovali dva večery ještě v únoru 2004. Hra Já, Feuerbach, kde vystupuje v hlavní roli Pavel Zatloukal byla dokonce zařazena do naše stálého repertoáru.V prosinci pak divadlo uzavřelo rok 2003 příznačně nově se formující energii - premiérou prvního dílu rozsáhlého projektu adaptace čtyř nejvýznamnějších román F.M.Dostojevského. Ojedinělý projekt odstartoval režisér Vladimír Morávek inscenací Raskolnikov jeho zločin a jeho trest, adaptace se zhostil Luboš Balák a inscenace se stala návratem a novým počátkem působení Valdimíra Morávka v souboru Divadla Husa na provázku.

(Převzato odsud: http://www.provazek.cz/archiv.aspx)