ČSSD volbou prezidentského kandidáta rozhoduje o svém charakteru

Nepřihlásí-li se ČSSD k nominaci Jiřího Dienstbiera na prezidenta, ztratí dech s tendencemi k odklonu od neoliberální politiky a k oslabování kulturně-politické hegemonie pravice.

Na konci tohoto týdne by měla nejsilnější levicová strana v zemi rozhodnout o svém kandidátovi pro přímou volbu prezidenta. Už v únoru sociální demokraté oznámili, že grémium strany zahájilo vnitrostranickou diskusi o kandidátech s tím, že strana vybere mezi místopředsedou ČSSD Jiřím Dienstbierem a ekonomem Janem Švejnarem.

Švejnar nicméně předákům ČSSD minulý týden oznámil, že se nadále nebude účastnit cyklu diskusních arén po krajských městech České republiky. Ve hře tak zůstal pouze Dienstbier a měl by být logicky pro přímou volbu nominován. Podle politického analytika a sloupkaře Deníku Referendum Oty Novotného přesto někteří sociální demokraté zvažují odklad volby stranického prezidentského kandidáta alespoň o měsíc.

„Odpadnutí Švejnara tak chtějí někteří straníci, kteří odmítají Dienstbiera, využít jako příležitost pro zpochybnění dosavadního způsobu volby a nasazení přijatelnějších kandidátů. To je pro stranu ovšem velmi riskantní,“ napsal pro nedělní vydání Deníku Referendum Novotný s tím, že sociální demokraté tak vysílají veřejnosti špatné poselství. Nikoli poprvé se totiž zdá, že se ČSSD nedokáže na svém prezidentském kandidátovi sjednotit.

A některá média váhavosti sociálních demokratů patřičně využívají. Například internetový deník Aktuálně.cz v posledních dnech publikoval několik textů, které s odkazem na zákulisní informace čtenáře informovali o tom, kterak ČSSD hledá k Dienstbierovi dalšího kandidáta. Navíc si podle informací téhož serveru část straníků nejsilnější opoziční strany přeje, aby se oficiálním kandidátem strany na prezidenta stal expředseda ČSSD Miloš Zeman.

Zeman ante portas? Marek Benda by byl pro
„Miloš Zeman je nyní jediným kandidátem na prezidenta, který má potřebnou podporu," uvedl minulý týden pro server Aktuálně.cz senátor Vladimír Dryml, kterému se podařilo sesbírat deset senátorských podpisů a ze Zemana udělal prvního skutečného kandidáta pro přímou volbu. Podle Drymla je současně jasné, že po nerozhodnosti Jana Švejnara poroste uvnitř ČSSD právě počet Zemanových zastánců.

Pozoruhodné jsou také hlasy z Nečasovy ODS. Nejeden z jejich politiků totiž otevřeně připustil, že by Zemana podpořili ve druhém kole v případě neúspěchu jejich kandidáta. „Pokud by došlo k pro mě nepravděpodobné situaci, že by kandidát ODS nepostoupil do druhého kola, pak já bych volil s čistým svědomím Miloše Zemana, protože na rozdíl od kandidátů dalších stran i občanů ho pokládám za státníka,“ uvedl například Marek Benda.

Podle expertů oslovených Deníkem Referendum by nicméně podpora Zemanovi byla výrazem beznadějného zahledění ČSSD do vlastní minulosti. Například podle politologa Milana Znoje je Zemanovým handicapem, kterého se zřejmě již nezbaví skutečnost, že zůstává symbolem zkorumpované sociální demokracie z přelomu tisíciletí.

„Tehdy se k politické moci dostal díky slibu, že skoncuje s korupcí – viz akce čisté ruce –, avšak následně uzavřel opoziční smlouvu s ODS a liboval si, jak jim to šlape. Právě v této době je třeba hledat počátky vyprázdnění české demokracie: moc se tehdy dostala do rukou oligarchických skupin využívajících politiku k byznysu. A není náhodou, že Miloš Zeman je nyní pro vedení ODS druhým nejlepším kandidátem na prezidenta hned po Přemyslu Sobotkovi. Stará láska nerezaví,“ uvedl pro Deník Referendum Znoj.

Podle něj Zemanova atraktivita zabírá především v mediální oblasti, kde slouží jako lakmusový papírek jednoty či možného rozkladu sociální demokracie. „V současnosti slouží Zemanova prezidentská kandidatura především jako zástěrka skrytých mocenských her ve vedení sociální demokracie. V těchto sporech nejde tolik o Miloše Zemana jako především o Jiřího Dienstbiera,“ vysvětlil politolog.

Případná nominace nejpopulárnějšího politika sociální demokracie by podle Znoje totiž porušila dosavadní rovnováhu mezi Haškovým křídlem tzv. pragmatiků a Sobotkovou skupinou, která chce politiku ČSSD ukotvit více ideově a hodlá vycházet v obhajobě sociálního státu z ideologické konfrontace mezi levicí a pravicí.

„Pokud by Jiří Dienstbier slušně uspěl v prezidentské kampani, tak by to vedlo k tomu, že by se namísto dosavadního tandemu Sobotka – Hašek vyprofilovala silná trojka Sobotka – Hašek – Dienstbier, což by mohlo v důsledku pozměnit i mocenské poměry uvnitř regionů,“ vysvětlil Znoj s tím, že obavy z takové konstelace má pochopitelně nejenom pražská „stará garda“, nýbrž také zavedení „šíbři“ jako senátor Dryml, hejtman Palas či místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach.

„Z jejich hlediska se ovšem jedná o pud sebezáchovy, a tak se nelze divit, že kalí vody uvnitř sociální demokracie a vytahují z rukávu Zemanovu prezidentskou kartu. Miloš Zeman to ví a s gustem toho využívá ve svůj prospěch. Se sociální demokracií si dovedně pohrává, jak je patrné mimo jiné z toho, že odmítá podporu strany, ale současně chce podporu od jejích členů,“ dodal Znoj.

Vezmeme-li navíc v potaz, že Miloš Zeman je v současnosti členem konkurenční politické strany a navíc mužem, který evidentně touží po pomstě vůči mnoha lidem v ČSSD, byla by jeho nominace pro většinu sociálnědemokratických voličů jen těžko pochopitelná.

Podle exředitele Masarykovy demokratické akademie a spolupracovníka Deníku Referendum Jana Černého by nominace Zemana byla především výrazem defenzivního postavení ČSSD charakteristického pro ještě nedávnou minulost.

„Strana, která již jistou dobu přemýšlí, jak přejít z ideové defenzívy do ofenzívy, má teď jedinečnou šanci: kandidovat Jiřího Dienstbiera do prezidentské volby a v prezidentské volební kampani posilovat svou vazbu na občanskou společnost,“ myslí si Černý.

ČSSD řekne, jaký vztah ke společnosti chce mít
Podle Černého sociální demokraté volbou svého kandidáta na prezidenta určí své místo ve společnosti, která je právě teď v pohybu. „To je podle mého názoru nejdůležitější rozměr rozhodování uvnitř ČSSD, a to dokonce jen s částečným ohledem na to, zda konečný kandidát v prezidentské volbě uspěje či nikoliv,“ myslí si Černý.

„Jakkoliv ČSSD jako zdaleka nejsilnější politická strana potřebuje svou sílu dokázat i při prezidentské volbě, ještě významnější než případné vítězství jejich kandidáta bude totiž právě to, zda jeho osoba a způsob vedení volební kampaně budou v souhlase s podstatným politickým pohybem ve společnosti či nikoliv,“ zdůvodnil své stanovisko v rozhovoru pro Deník Referendum Jan Černý.

Vybere-li si ČSSD Jiřího Dienstbiera, má podle Černého šanci ukázat, že není tomuto pohybu odcizena hned v několika směrech. „Nejviditelnější částí tohoto pohybu je totální znechucení ze zkorumpovaného stranicko-ekonomického provozu a volání po nápravě: po obnově právního státu u elit, u většiny lidí pak po celkovější změně systému v takový, ve který by mohli mít elementární důvěru, protože by se na rozhodování v něm reálně podíleli,“ uvedl Černý pro Deník Referendum.

Dienstbier je podle něj navíc nejpopulárnějším českým politikem právě proto, že se stal symbolem tohoto volání po nápravě, a to jak pro elity, pro něž symbolizuje úctu k dodržování pravidel, volebních slibů a zákonů, tak pro většinového voliče, pro něhož symbolizuje především diskontinuitu se současným krizovým stavem politiky.

„Odpor ke stranickým a ekonomickým kmotrům a odvahu se jim postavit; ochotu překonat zavedená diskursivní pravidla, tj. neuhýbavé, jasné pojmenovávání problémů, které je též v souladu s praktickým jednáním politika. Pro levicové voliče též ochota ke spolupráci s komunisty,“ doplnil Černý.

Také podle politologa Lukáše Jelínka by měla ČSSD vyslat do boje o Hrad poté, co ze hry vypadl Švejnar, bez dalších úvah právě Dienstbiera. „Každý den otálení bude interpretován jako slabost a nerozhodnost ČSSD. Místo toho by se sociální demokracie měla soustředit na překreslování půdorysu prezidentské volby,“ uvedl Jelínek pro Deník Referendum.

Společnost je v pohybu. Dokáže ho ČSSD zachytit?
Jan Černý pak upozorňuje na další podstatnou okolnost, jež souvisí s aktuální dynamikou společensko-politického dění. Podle něj jde sice o méně viditelný, avšak důležitý pohyb, jehož charakteristickým rysem je postupné oslabování podpory pro neoliberální politická řešení.

„Tento pohyb znamená oslabování kulturně-politické hegemonie pravice a posun celé společnosti doleva: část inteligence, která se dříve pohybovala v pravém středu, se ocitá přímo ve středu politického spektra a levicová řešení – s výjimkou spolupráce s komunisty – už pro ni nesymbolizují ohrožení,“ vysvětlil Černý, podle kterého i podnikatelé, kterým záleží na nekorupčním prostředí pro podnikání, se zkorumpované neoliberální pravici odcizují a hledají pragmatická řešení jinde.

„Levicový segment voličů sílí a jeho tradiční součásti se radikalizují,“ myslí si Černý, což podle něj občas leká inteligenci, která se posunula do středu a začíná více sledovat dění na levici. „A Dienstbier je v rámci ČSSD symbolem také tohoto pohybu: reprezentuje její levicovější a principiálnější část. Jeho kandidatura by tak reprezentovala pohyb celé společnosti,“ vysvětluje Černý.

Dienstbierova ochota ke spolupráci s komunisty je podle Černého odrazem integrálních problémů celospolečenského posunu doleva, které bude muset veřejnost tematizovat a řešit tak jako tak. „A případný Dienstbierův úspěch, za nějž lze považovat už postup do druhého kola volby, by znamenal další posílení levice a překonávání zavedených politických stereotypů, na kterém by se ČSSD skrze Dienstbiera přímo podílela,“ doplnil Černý.

Právě tato aktivní spoluúčast ČSSD na novém pohybu společnosti v osobě prezidentského kandidáta je tím, co Dienstbiera podle Černého z jisté perspektivy zvýhodňuje před nestranickými kandidáty.

„To, co oba zmíněné pohyby ve společnosti spojuje, je vědomí krize stávajícího stranicko-politického systému a aktivizace společnosti zdola. Pro ČSSD je proto zcela zásadní, do jaké míry dokáže této aktivizaci vyjít vstříc a především nedávat veřejnosti další důvody k paušálnímu odmítání systému. Dokáže-li postavit přesvědčivého kandidáta z vlastních řad, ukáže, že ještě není tak úplně prohnilá, jak současný stranický systém mnozí vidí a že je schopna vzdorovat českému antipolitickému naladění,“ vysvětlil Černý.

„Z hlediska stavu společnosti, rozkladu státu, ekonomické krize a podobně je významné, aby šlo o prezidenta levicového, ba přímo sociálnědemokratického. Úkolem dne je zkrátka vytvořit synergii mezi volbou prezidenta, volbami krajských zastupitelů, senátorů a později i poslanců,“ doplňuje Černého Jelínek.

Lukáš Jelínek se svými kolegy v Masarykově demokratické iniciativě dokonce sepsal ve prospěch kandidatury Jiřího Dienstbiera výzvu, kterou podepsala řada osobností z okruhu MDA. Její autoři i signatáři jsou dle Jelínka vedeni přesvědčením, že pokud ČSSD nezachytí aktivně společenskou dynamiku, podryje své vyhlídky ve všech volbách, která nás v nadcházejících dvou letech čekají. A navíc: na Hradě může usednout člověk včerejší, ba předvčerejší.

(Psáno pro Deník referendum; publikováno 14.5.2012, viz tady.)