"Vážený pane předsedo! -Toto není dopis. Tímto Vás jenom chci přivést k úvaze, jaká se Vám nemůže sama objevit.Politika je také jen jednou z lidských situací, kdy se člověk zjeví společnosti takový, jaký je. Třeba v hokeji se hráči chovají sice podle pravidel hry, a přece na sebe prozrazují, co by nechtěli. V této vzrušené fázi Vaší (a vaší) hry se to také ukazuje čím dál víc. Vy už nepůsobíte tolik svými myšlenkami, názory a programem jako svou povahou, která budí odpor až strach. Beru Vás jako zástupce Vašich lidí, a nevypadáte jako demokratický organismus, ale spřažený spolek, s nímž jednat je nepříjemné a marné. Ukazujete, že je vlastně jedno, koho volíme, protože takto se bude chovat každý, kdo se takto bude drát k moci. Tento zobecňující soud nám potvrzujete tím, že ani vy nepovažujete protistranu za lepší, než jste vy. Jste modelem Kohokoliv na takovém místě, čímž ale už úplně padá důvod volit právě vás. Bude to špatné, budeme-li mít předsedou vlády někoho takového. Berte tato sova v obecné platnosti: kdokoliv jako Vy nebude lepší než Vy. My vlastně nemáme na výběr? Ale teď jste za naši ošklivost z politiky odpověden Vy, přičemž ale máte výhodu, že můžete sáhnout k řešení: je lidsky možné, ale Vám nemůže přijít na mysl. Máte výhodu a přednost slušného ústupku, kterou vítěz nemá: vítěz nemá důvod, a proč to od něho čekat, když takto se chováte Vy - nevítěz.
Co je to vítěz? Pane Paroubku, ve skupině závodníků je vždycky první jenom jeden, bývá to třeba o zlomek vteřiny, ale je celý první. Nemusí se s druhým caplovat a nikoho na celém stadionu nenapadne, aby nebezpečnému druhému dovolil uškubnout si z vítězova věnce list. Vy máte po všem tom smýkání už jen jednu slušnou možnost: nechat vítěze vládnout, však na dlouho to zas nebude. Máte právo a možnost elegance, a to před námi a pro nás, kteří si přejeme změnu, která by přetrhala závazky a závislosti mezi vámi. Změna stejně nebude veliká, když jsme rozděleni zhruba na polovičky a když je to jen náhoda a tedy skoro fuk, kdo má o jeden hlas víc. Je v tom vůbec rozum, brát to podle jednoho hlasu? Vždyť potřeby společnosti a úkol jsou jedny a nikdo s tím zázraky neudělá a stejně jde o něco daleko důležitějšího, než o co jde.
Toto všecko jsem napsal, jen abych vás upozornil na správný čin, jaký od Vás nikdo nečeká: nechejte je sestavit vládu! Ať se předvedou a znemožní zas oni. A vy se stejně budete mít z čeho hojit. Další šlechetnost a rozum by byly, kdyby vaši poslanci hlasovali podle svého úsudku a svědomí. Svým umíněným smýkáním škodíte samé sociální demokracii, a já hádám, že i když teď pro ni něco urvete, stejně se vás později bude, takového, chtět zbavit.
Druhé volby? - Jak na nás chcete něco změnit? Budete jinak šibat dobytek? Druhé volby ano - když si je zaplatí ten, kdo bude kandidovat."
(1. srpna 2006)
(Vaculík, Ludvík: Dřevěná mysl. Poslední slova 2002-2008, s. 210-211)
Žádné komentáře:
Okomentovat