Předevčírem jsem vstoupil do komunistické strany

"9. května 1946

Čtu-li, co jsem napsal asi v tyto dny právě před rokem, stydím se. Jsou to slova člověka, který se nezachoval správně, proto nevěří sobě ani nikomu kolem sebe. Z mých vět je vidět slabost a jedovatost, ovšemže jsem si tenkrát myslel, jak jsem kritický.

Nemám-li stále být člověkem, který se na svět dívá povýšeně, protože nechce ukázat svou malost, musím vážně přemýšlet o svém životním přesvědčení a musím se za ně také postavit. Své myšlenky musím nějak realizovat.

Stále jsem váhal ve volbě politické strany. Nemohl jsem se rozhodnout a maskoval jsem to zase tím, že jsem se tvářil, jako by pro mne ještě na světě nebylo hloučku, k němuž bych se mohl přidat. Předevčírem jsem vstoupil do komunistické strany.

Důvody pro: Revolučnost myšlenek a jisté mé internacionální sklony. Jsem přesvědčen, že nový řád na světě se musí budovat mezinárodně.

Důvody proti: Jsem přesto individualista do té míry, že se obávám o svou myšlenkovou nezávislost. Neuznávám tak naprosto filozofický materialismus komunistických kmotrů.

Vyrovnání: Nezastávám-li už názor, že život člověka je dán napřed hmotnými podmínkami, musím uznat, že zacpávat se musí ta díra, kterou do lodi teče nejvíce. Na hmotných problémech ztroskotávají lidské snahy o vytvoření lepších životních podmínek, ony se tedy musí řešit nejdříve. Není myslitelné, že by se kdy člověk spokojil s prostým ukojením tělesných potřeb. A zvítězí-li komunismus nebo to, co se z něj či vedle něj jeho vlivem vyvine, bude to důkaz správnosti ideje o zdůraznění ideální složky lidské bytosti. Materialismus či idealismus, vsjo rovno - vidím v tom dvě nezapřitelné stránky téže věci. Smysl pro některou z nich je větší či menší od člověka k člověku. Spor o tom, co je pravda, je pochybný, protože pravdu má každý - v tom, že věrně podává zprávu o tom, v jakém poměru jsou obě věci u něho namíchány. Tedy: marxista či nemarxista, oba musejí konkrétně řešit problém socializace státu a světa.

Dodatek: Je možné, že tomu špatně rozumím."

(Vaculík, Ludvík: Milí spolužáci! Výbor písemných prací 1939-1979, s. 420-421)