Zatím sice není ani zdaleka jasné, zda bude nástupce Václava Klause, kterému skončí druhé volební období v roce 2013, volen v přímých volbách občany České republiky, anebo bude veřejnost opět nucena přihlížet frašce podobné volbám prezidenta v roce 2003 a 2008, kdy prezidenta volili poslanci a senátoři.
Politici z koaličních i opozičních stran sice o návrhu na zavedení přímé volby diskutují, strany ale čeká ještě nepochybně složité vyjednávání o tom, jak by přímá volba prezidenta měla vypadat.
Z původních čtyř uvažovaných volebních modelů kabinet Petra Nečase a nejsilnější opoziční strana již vybírají pouze ze dvou variant přímé volby. První možností je dvoukolový většinový systém, pro který je například TOP 09 a dlouhodobě i sociální demokracie. V takovém případě by prezident byl volen ve dvou kolech, podobně jako při volbách senátních.
Druhou variantu navrhly ústy Karolíny Peake Věci veřejné. Jde o jednokolovou přímou volbu, kdy volič nevybírá pouze jednoho z kandidátů, nýbrž jich seřadí více podle svých preferencí.
Vítězem se stává kandidát, který obdrží nadpoloviční většinu prvních preferencí. Pokud by takto nezvítězil nikdo, pak by se přerozdělovaly preference nejméně úspěšného kandidáta mezi ty úspěšnější, a to tak dlouho, dokud by někdo nezískal absolutní většinu. Výhod tohoto volebního systému je podle Karolíny Peake hned několik. Jednou z nich je například to, že volič nemusí k volebním urnám dvakrát.
Návrh Věcí veřejných vychází vstříc občanským demokratům, kteří jsou právě pro jednokolovou přímou volbu prezidenta. „Jsme spíš příznivci jednokolové volby, ale s tímto názorem jsme v menšině. Chceme se ovšem dohodnout, proto jsme zadali analýzu australského modelu z dílny Věcí veřejných," uvedl pro server Aktuálně.cz poslanec a vyjednavač za ODS Marek Benda.
A zatímco podle některých politologů je sice nevýhodou tohoto volebního systému nejen jeho malá známost v českém prostředí, nýbrž především jeho složitost, podle dnes zveřejňovaného komentáře šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočky je třeba návrh odmítnout, avšak z odlišných důvodů.
Současně zdůrazňuje, že si návrh Karolíny Peake zaslouží seriózní diskusi, neboť jej považuje za návrh s demokratizačním potenciálem a navrhuje vést debatu o přijetí většinového systému, tzv. alternativního hlasování. Patočka připomíná, že česká debata o tom, zda a jakým způsobem volit přímo prezidenta, se vede souběžně s neobyčejně živou debatou o reformě volebního systému do dolní komory britského parlamentu.
„Právě alternativní hlasování (používají se také termíny instant runoff či australský systém) zde letité občanské hnutí za volební reformu a nejprogresivnější segmenty britské stranické politiky prosazují jako vymoženost, která by zásadně prohloubila kvalitu britské demokracie,“ píše ve svém komentáři šéfredaktor DR.
Bordovo hlasování
Podle Karolíny Peake splňuje Bordovo hlasování všechny požadavky na vhodný volební systém. „Velká reprezentativnost vítěze, podpora umírněným kandidátům, jednoduchost a jednokolová volba, jako pozitivum můžeme rozhodně brát i větší možnost voličů ovlivnit výběr reprezentanta. Je také velice flexibilní z hlediska nastavení,“ uvedla minulý týden Karolína Peake pro Deník Referendum.
Podle Peake je sice Bordovo hlasování opomíjenou možností pro přímou volbu prezidenta, nicméně podle jejího názoru jedinou jeho nevýhodou je pouze jeho malá známost. „Jeho pozitivní vlastnosti však tuto nevýhodu jednoznačně přebíjejí. Domnívám se tedy, že by se Bordovo hlasování mělo stát plnohodnotnou alternativou v diskusi při výběru volebního systému pro volbu prezidenta republiky,“ uvedla Karolína Peake.
Potíž je v tom, že ačkoli se návrh Věcí veřejných označuje někdy za „australský", ve skutečnosti se v Austrálii volí systémem, který se od návrhu Věcí veřejných v podstatných detailech liší. Jakub Patočka ve svém komentáři připomíná, že Bordovou metodou se nevolí v Austrálii, ale na jiných ostrovech v Pacifiku: na Nauru a na Kirabati.
„Stručně řečeno, zatímco alternativní či australský systém, po němž prahne hnutí za volební reformu v Británii, je simulací vícekolového většinového systému, v němž se v každém kole eliminuje nejméně úspěšný kandidát, Bordova metoda je sčítáním bodů, které jednotliví kandidáti v podobě umístění na jednotlivých lístcích dostali," píše šéfredaktor DR a dodává, že Bordova metoda „by z českých prezidentských voleb učinila cosi na způsob soutěže krásy".
Alternativní hlasování
Jakub Patočka proto navrhuje diskutovat o volebním systému, který se v politologické literatuře označuje jako alternativní hlasování a které je skutečným „australským systémem". O stejném volebním systému budou ostatně v referendu rozhodovat občané Spojeného království 5. května 2011.
Bude-li systém alternativního hlasování schválen, nebudou Britové v příštích volbách do dolní komory hlasovat pouze pro jednoho kandidáta ve svém obvodě jako nyní, ale dostanou možnost kandidáty seřadit podle preferencí. Nezíská-li žádný z nich nadpoloviční většinu hlasů, vyřadí se uchazeč s nejmenší podporou a hlasy přepočtou právě kandidátům uvedeným na lístcích jako další v pořadí.
Tímto vyřazovacím systémem – jenž není nijak náročný na zpracování – se budou následně přeskupovat alternativní hlasy voličů druhých, třetích či případně dalších nejméně oblíbených kandidátů, a to až do chvíle, kdy podpora jednoho z vedoucích uchazečů přesáhne absolutní většinovou hranici.
Jinými slovy řečeno, nadpoloviční většiny se tu nedosahuje metodou dodatečných kol, nýbrž přidáváním preferencí v několika následujících skrutiniích. Podle Patočky neobstojí argument poukazující na údajnou složitost volebního systému.
„Nejen Britové, ale ani Češi nejsou tak tupí, aby nedokázali na lístek napsat ke kandidátům číslice označující pořadí, v němž by si přáli kandidáty v dané funkci, a pochopili, jak se hlasy přesouvají od nejméně populárních kandidátů k těm, kteří mají stále ještě šanci na celkové prvenství,“ parafrázuje šéfredaktor Deníku Referendum argumentaci Andrewa Rawnsleyho, šéfkomentátora britského Observeru.
Zřetelnou výhodou volebního systému alternativního hlasování je především citlivé zohledňování politických preferencí a názorů voličů. Dalším pozitivem je větší „míra nepravděpodobnosti vítězství extrémních stran než v jednokolovém systému relativní většiny,“ píší v knize Volební systémy politologové Roman Chytílek a Petr Hušek.
Podle jejich názoru je další výhodou tohoto systému i to, že odstraňuje potřebu strategického odmítavého hlasování, neboť voliči mohou svého nejoblíbenějšího kandidáta volit bez obavy, že jejich hlas propadne. Znamená to například, že se volič některé z malých stran bude moci vyslovit pro svého favorita a současně zajistit, aby v případě jeho nezvolení uspěl nejpřijatelnější nominant velké strany.
„Prakticky vzato, pokud levicový volič preferující politické hnutí Zelení, pirátskou stranu a nakonec sociální demokraty, anebo pravicový volič preferující Dělnickou stranu, ODS a nakonec TOP 09 označí kandidáty těchto stran příslušnými čísly, má jistotu, že jeho hlas nepropadne, a nemusí taktizovat předem. Co na tom kdo nechápe?“ píše šéfredaktor Deníku Referendum.
Jakub Patočka pak zmiňuje ještě jednu nikoli nepodstatnou výhodu alternativního hlasování. „K výhodám daného systému totiž patří i ta, na kterou Věci veřejné v debatě zatím neupozorňovaly: že zcela zbavuje vlivu průzkumy veřejného mínění s jejich rámováním předvolební debaty výsledky voličských preferencí, jimiž se už jakoby předem určuje, kdo je tzv. volitelný, a kdo nikoliv,“ píše Patočka.
Podle Chytílka a Huška tak dochází v tomto volebním systému ke zvolení kandidáta na širším konsenzuálním základě a současně generuje politiky s reprezentativním mandátem. Silná personalizace hlasování navíc umožňuje a podněcuje k tomu, aby voliči překračovali hranice mezi stranami.
Taktéž zmiňují údajně typický jev alternativního hlasování: vyjednávání významnějších stran s menšími subjekty o druhé preference jejich voličů. Tento proces bývá v politologické literatuře označován za tzv. preferenční výměnu. Alternativní hlasování proto v součtu všech těchto příčin generuje spíše centristické kandidáty, kteří apelují na všeobecné zájmy a nereprezentují kontroverzní či extremistické ideje.
A značně polarizované české politické scéně by nepochybně prospěl posun směrem k více konsenzuálním strategiím a politikám. Výše zmíněná tzv. preferenční výměna pak tlačí kandidáty a politické strany k utváření předvolebních spojenectví, což je moment, který by české politice nepochybně také prospěl.
Podle Jakuba Patočky nakonec neobstojí ani argumentace, že bychom měli použít pro volbu prezidenta již známý systém voleb do Senátu. „Je to totiž přesně naopak: druhé kolo senátních voleb notoricky trpí krajně pochybnou legitimitou vzhledem k tomu, jak nízká je v něm volební účast, mělo by se zrušit a senátní volby v budoucnu konat právě alternativním hlasováním,“ myslí si Patočka.
Proto šéfredaktor Deníku Referendum vybízí sociální demokraty k přehodnocení svého stanoviska a k převzetí iniciativy od Věcí veřejných. „Na místě sociálních demokratů bych využil příležitosti k převzetí iniciativy a důsledně ji prosazoval i pro volby do Senátu,“ píše śéfredaktor DR.
Výhody jsou podle něho nasnadě: „Odpadne politikaření mezi prvním a druhým kolem, za druhé kolo se ušetří, ubude lamentování nad nízkou volební účastí, zvýší se demokratická legitimita voleb – a zejména, utilitárně vzato, vyšší volební účast nikomu nenahrává tolik jako právě ČSSD.
(Psáno pro Deník Referendum; publikováno 21. 2. 2011, viz tady.)
Politici z koaličních i opozičních stran sice o návrhu na zavedení přímé volby diskutují, strany ale čeká ještě nepochybně složité vyjednávání o tom, jak by přímá volba prezidenta měla vypadat.
Z původních čtyř uvažovaných volebních modelů kabinet Petra Nečase a nejsilnější opoziční strana již vybírají pouze ze dvou variant přímé volby. První možností je dvoukolový většinový systém, pro který je například TOP 09 a dlouhodobě i sociální demokracie. V takovém případě by prezident byl volen ve dvou kolech, podobně jako při volbách senátních.
Druhou variantu navrhly ústy Karolíny Peake Věci veřejné. Jde o jednokolovou přímou volbu, kdy volič nevybírá pouze jednoho z kandidátů, nýbrž jich seřadí více podle svých preferencí.
Vítězem se stává kandidát, který obdrží nadpoloviční většinu prvních preferencí. Pokud by takto nezvítězil nikdo, pak by se přerozdělovaly preference nejméně úspěšného kandidáta mezi ty úspěšnější, a to tak dlouho, dokud by někdo nezískal absolutní většinu. Výhod tohoto volebního systému je podle Karolíny Peake hned několik. Jednou z nich je například to, že volič nemusí k volebním urnám dvakrát.
Návrh Věcí veřejných vychází vstříc občanským demokratům, kteří jsou právě pro jednokolovou přímou volbu prezidenta. „Jsme spíš příznivci jednokolové volby, ale s tímto názorem jsme v menšině. Chceme se ovšem dohodnout, proto jsme zadali analýzu australského modelu z dílny Věcí veřejných," uvedl pro server Aktuálně.cz poslanec a vyjednavač za ODS Marek Benda.
A zatímco podle některých politologů je sice nevýhodou tohoto volebního systému nejen jeho malá známost v českém prostředí, nýbrž především jeho složitost, podle dnes zveřejňovaného komentáře šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočky je třeba návrh odmítnout, avšak z odlišných důvodů.
Současně zdůrazňuje, že si návrh Karolíny Peake zaslouží seriózní diskusi, neboť jej považuje za návrh s demokratizačním potenciálem a navrhuje vést debatu o přijetí většinového systému, tzv. alternativního hlasování. Patočka připomíná, že česká debata o tom, zda a jakým způsobem volit přímo prezidenta, se vede souběžně s neobyčejně živou debatou o reformě volebního systému do dolní komory britského parlamentu.
„Právě alternativní hlasování (používají se také termíny instant runoff či australský systém) zde letité občanské hnutí za volební reformu a nejprogresivnější segmenty britské stranické politiky prosazují jako vymoženost, která by zásadně prohloubila kvalitu britské demokracie,“ píše ve svém komentáři šéfredaktor DR.
Bordovo hlasování
Podle Karolíny Peake splňuje Bordovo hlasování všechny požadavky na vhodný volební systém. „Velká reprezentativnost vítěze, podpora umírněným kandidátům, jednoduchost a jednokolová volba, jako pozitivum můžeme rozhodně brát i větší možnost voličů ovlivnit výběr reprezentanta. Je také velice flexibilní z hlediska nastavení,“ uvedla minulý týden Karolína Peake pro Deník Referendum.
Podle Peake je sice Bordovo hlasování opomíjenou možností pro přímou volbu prezidenta, nicméně podle jejího názoru jedinou jeho nevýhodou je pouze jeho malá známost. „Jeho pozitivní vlastnosti však tuto nevýhodu jednoznačně přebíjejí. Domnívám se tedy, že by se Bordovo hlasování mělo stát plnohodnotnou alternativou v diskusi při výběru volebního systému pro volbu prezidenta republiky,“ uvedla Karolína Peake.
Potíž je v tom, že ačkoli se návrh Věcí veřejných označuje někdy za „australský", ve skutečnosti se v Austrálii volí systémem, který se od návrhu Věcí veřejných v podstatných detailech liší. Jakub Patočka ve svém komentáři připomíná, že Bordovou metodou se nevolí v Austrálii, ale na jiných ostrovech v Pacifiku: na Nauru a na Kirabati.
„Stručně řečeno, zatímco alternativní či australský systém, po němž prahne hnutí za volební reformu v Británii, je simulací vícekolového většinového systému, v němž se v každém kole eliminuje nejméně úspěšný kandidát, Bordova metoda je sčítáním bodů, které jednotliví kandidáti v podobě umístění na jednotlivých lístcích dostali," píše šéfredaktor DR a dodává, že Bordova metoda „by z českých prezidentských voleb učinila cosi na způsob soutěže krásy".
Alternativní hlasování
Jakub Patočka proto navrhuje diskutovat o volebním systému, který se v politologické literatuře označuje jako alternativní hlasování a které je skutečným „australským systémem". O stejném volebním systému budou ostatně v referendu rozhodovat občané Spojeného království 5. května 2011.
Bude-li systém alternativního hlasování schválen, nebudou Britové v příštích volbách do dolní komory hlasovat pouze pro jednoho kandidáta ve svém obvodě jako nyní, ale dostanou možnost kandidáty seřadit podle preferencí. Nezíská-li žádný z nich nadpoloviční většinu hlasů, vyřadí se uchazeč s nejmenší podporou a hlasy přepočtou právě kandidátům uvedeným na lístcích jako další v pořadí.
Tímto vyřazovacím systémem – jenž není nijak náročný na zpracování – se budou následně přeskupovat alternativní hlasy voličů druhých, třetích či případně dalších nejméně oblíbených kandidátů, a to až do chvíle, kdy podpora jednoho z vedoucích uchazečů přesáhne absolutní většinovou hranici.
Jinými slovy řečeno, nadpoloviční většiny se tu nedosahuje metodou dodatečných kol, nýbrž přidáváním preferencí v několika následujících skrutiniích. Podle Patočky neobstojí argument poukazující na údajnou složitost volebního systému.
„Nejen Britové, ale ani Češi nejsou tak tupí, aby nedokázali na lístek napsat ke kandidátům číslice označující pořadí, v němž by si přáli kandidáty v dané funkci, a pochopili, jak se hlasy přesouvají od nejméně populárních kandidátů k těm, kteří mají stále ještě šanci na celkové prvenství,“ parafrázuje šéfredaktor Deníku Referendum argumentaci Andrewa Rawnsleyho, šéfkomentátora britského Observeru.
Zřetelnou výhodou volebního systému alternativního hlasování je především citlivé zohledňování politických preferencí a názorů voličů. Dalším pozitivem je větší „míra nepravděpodobnosti vítězství extrémních stran než v jednokolovém systému relativní většiny,“ píší v knize Volební systémy politologové Roman Chytílek a Petr Hušek.
Podle jejich názoru je další výhodou tohoto systému i to, že odstraňuje potřebu strategického odmítavého hlasování, neboť voliči mohou svého nejoblíbenějšího kandidáta volit bez obavy, že jejich hlas propadne. Znamená to například, že se volič některé z malých stran bude moci vyslovit pro svého favorita a současně zajistit, aby v případě jeho nezvolení uspěl nejpřijatelnější nominant velké strany.
„Prakticky vzato, pokud levicový volič preferující politické hnutí Zelení, pirátskou stranu a nakonec sociální demokraty, anebo pravicový volič preferující Dělnickou stranu, ODS a nakonec TOP 09 označí kandidáty těchto stran příslušnými čísly, má jistotu, že jeho hlas nepropadne, a nemusí taktizovat předem. Co na tom kdo nechápe?“ píše šéfredaktor Deníku Referendum.
Jakub Patočka pak zmiňuje ještě jednu nikoli nepodstatnou výhodu alternativního hlasování. „K výhodám daného systému totiž patří i ta, na kterou Věci veřejné v debatě zatím neupozorňovaly: že zcela zbavuje vlivu průzkumy veřejného mínění s jejich rámováním předvolební debaty výsledky voličských preferencí, jimiž se už jakoby předem určuje, kdo je tzv. volitelný, a kdo nikoliv,“ píše Patočka.
Podle Chytílka a Huška tak dochází v tomto volebním systému ke zvolení kandidáta na širším konsenzuálním základě a současně generuje politiky s reprezentativním mandátem. Silná personalizace hlasování navíc umožňuje a podněcuje k tomu, aby voliči překračovali hranice mezi stranami.
Taktéž zmiňují údajně typický jev alternativního hlasování: vyjednávání významnějších stran s menšími subjekty o druhé preference jejich voličů. Tento proces bývá v politologické literatuře označován za tzv. preferenční výměnu. Alternativní hlasování proto v součtu všech těchto příčin generuje spíše centristické kandidáty, kteří apelují na všeobecné zájmy a nereprezentují kontroverzní či extremistické ideje.
A značně polarizované české politické scéně by nepochybně prospěl posun směrem k více konsenzuálním strategiím a politikám. Výše zmíněná tzv. preferenční výměna pak tlačí kandidáty a politické strany k utváření předvolebních spojenectví, což je moment, který by české politice nepochybně také prospěl.
Podle Jakuba Patočky nakonec neobstojí ani argumentace, že bychom měli použít pro volbu prezidenta již známý systém voleb do Senátu. „Je to totiž přesně naopak: druhé kolo senátních voleb notoricky trpí krajně pochybnou legitimitou vzhledem k tomu, jak nízká je v něm volební účast, mělo by se zrušit a senátní volby v budoucnu konat právě alternativním hlasováním,“ myslí si Patočka.
Proto šéfredaktor Deníku Referendum vybízí sociální demokraty k přehodnocení svého stanoviska a k převzetí iniciativy od Věcí veřejných. „Na místě sociálních demokratů bych využil příležitosti k převzetí iniciativy a důsledně ji prosazoval i pro volby do Senátu,“ píše śéfredaktor DR.
Výhody jsou podle něho nasnadě: „Odpadne politikaření mezi prvním a druhým kolem, za druhé kolo se ušetří, ubude lamentování nad nízkou volební účastí, zvýší se demokratická legitimita voleb – a zejména, utilitárně vzato, vyšší volební účast nikomu nenahrává tolik jako právě ČSSD.
(Psáno pro Deník Referendum; publikováno 21. 2. 2011, viz tady.)
Žádné komentáře:
Okomentovat