Není tedy kultury bez mravního vztahu tvůrce k jeho vnitřnímu světu. Kulturní podstatě odpovídá jen charakter, jen charakter může být opravdu kulturně kladný a plodný. A rozklad charakterů, svobodně zvolené a bezpodmínečné věrnosti přesvědčení, dílu z něho vybudovanému a poslání z něho vyvozenému, neznamená snad jen úpadek mravního života, ale rozklad kultury vůbec. Z této strany nazřeno, jsou kulturní dějiny historií charakterních osobností. (Václav Černý)
pondělí 13. dubna 2009
Neplavil jsem se po mořích
Neplavil jsem se po mořích
a přece sedím v lodi
nade mnou nebe ve mně hřích
dva věrní lodivodi
Namísto stěžně vztyčen kříž
tak pořád doufám že mě něžně
nad vodou podržíš
(Jirous, I. Martin: Magorovy labutí písně; in MAGOROVA SUMMA, s. 356)
Žádné komentáře:
Okomentovat