Není tedy kultury bez mravního vztahu tvůrce k jeho vnitřnímu světu. Kulturní podstatě odpovídá jen charakter, jen charakter může být opravdu kulturně kladný a plodný. A rozklad charakterů, svobodně zvolené a bezpodmínečné věrnosti přesvědčení, dílu z něho vybudovanému a poslání z něho vyvozenému, neznamená snad jen úpadek mravního života, ale rozklad kultury vůbec. Z této strany nazřeno, jsou kulturní dějiny historií charakterních osobností. (Václav Černý)
středa 13. srpna 2008
Dobrý politický tah jako předzvěst nové doby
„Na Letné se Vaculík prvně urazil, že ho nikdo nepozval k mikrofonu, a už se pak vyhýbal mítinkům v divadlech. Nesouhlasila jsem s ním a velebila Ivana Klímu, s nímž jsem se na jevištích stávkujících divadel potkávala. Říkala jsem si, že k revoluci nikdo nikoho nezve, tam člověk prostě přijde, nebo nepřijde. Ale asi to bylo ještě jinak. Ludvík už nejspíš spatřil záblesk budoucnosti. Snad ten, který probleskl, když z balkonu Melantrichu společně zpívali Karel Kryl s Karlem Gottem státní hymnu. Spojilo se nespojitelné. Dobrý politický tah skrýval předzvěst nové doby, která bude přát Gottům, ne Krylům.“ (Chramostová, Vlasta: Vlasta Chramostová, s. 14-15)
Žádné komentáře:
Okomentovat